Šachy

Pomalu se blížili k hvězdnému systému Vega 140. Spockova mysl byla zcela zaměstnána analizováním trajektorií asteroidů. Některé z nich prokázaly potenciální kolizní kurz s planetou Atobe, která byla cílem jejich cesty.

Aktuální propočty však byly příznivé a i když zde stále byla pravděpodobnost srážky, její hodnota nepřesáhla normovaných 0,015 promile.

Atobe nebyla obydlená, na jejím povrchu však rostla už třetí vědecká kolonie a význam této nenápadné planety pro federaci byl nevýslovný. Pod jejím povrchem se nacházely zásoby krystalů dilitya se zvláštní příměsí která zefektyvňovala jejich funkčnost až o 63%.

Pokud by se povedlo zjistit optimální hodnotu tohoto znečištění a následně technicky zvládnout možnost umělého dosicování čistých kristalů mělo by to pro ekonomičnost provozu lodí obrovský význam.

Vůlkánec se stále zaobýral výpočty když najednou hluboko v zadní části svého vědomí pocítil Jeho přítomnost. Tohle se občas stávalo když na něj jeho kapitán příliš intenzivně myslel.

Zvedl oči od přístroje a pokusil se zapudit onu rušivou myšlenku.

Byl si jist že ho znovu pozoruje.

Příliš nechápal jeho neustálou potřebu optické fixace. Uznával, že občas jeho pohledy opětoval protože Jimovi oči byly skutečně krásné a blízkost kterou při tom pociťoval byla velmi příjemná. Dělal to ovšem především proto, že pro Jima byla absolutní izolace na veřejnosti nepřijemná a tohle byla ta nejintimnější interakce kterou si mohly dovovlit.

Kapitán bohužel tento názor nesdílel a neusále se pokoušel o těsnější sblížení, což bylo pro Spocka nepřijatelné. Nemohl si dovolit takto podkopávat autoritu svého nadřízeného i když to po něm vyžadoval.

Vulkánec se napřímil když na sobě, ani po delší době, nepřestával cítit Kirkovi oči. Pohlédl na svého Kapitána a začal mu zdělovat své výsledky. James měl hlavu nakloněnou na stranu a oříškovýma očima ho zpod dlouhých řas pozoroval. Když Spock dokončil svůj monolog, kývnul a usmál se na něj jením ze svích nejsvůdnějších usměvů.

"Skvěle, pane Spocku."

Vulkánec chvíli čekal jestli snad kapitán ještě něco dodá. Když se tak nestalo, otočil se zpět k vědeckému panelu. Po nějaké době se mu povedlo odfiltrovat Kirkovi myšlenky, možná také proto, že se kapitán začal zabívat jakýmsi problémem u pana Chekova. Když byla tato komplikace "vyřešena" zavoláním hlavního inženýra na můstek, přesunul se Kapitán ke svému prvnímu dustojníkovi.

"Pane Spocku," usmál se a se zájmem si ho prohlížel. "Budete mít dnes po směně čas zahrát si šachy?"

"Ano, kapitáne." kývnul vulkánec a zahleděl se do očí svého velitele. Mozkem mu prolétla cizí nazlátlá myšlenka ,která říkala jedno jediné: "Chci tě." Jeho obočí vylítlo vzhůru a on se pokusil myšlenku ignorovat.

"Za dvě hodiny a dvacetosm minut dorazíme na orbitu Atobe." prohlásil ve snaze odpoutat Jimovy myšlenky od nevhodného tématu.

"Dobře. Uhuro?" otočil se Kirk ke Spockovy zády. "Navažte spojení jakmile to bude možné a podejte jim informace o našem příletu. Pane Chekove?"

"Ano, Kapitáne?"

"Máte velení." kývnul směrem k ruskému mladíkovi , pak pootočil hlavu, pousmál se na svého vědeckého důstojníka a odešel směrem k turbovýtahu.

Vulkánec za ním hleděl s pozvednutým obočím a pak se raději začal opět věnovat své práci.

.oOo.

Spock rázným krokem procházel chodbou. Vznešeně vzpřímený s rukama jako vždy sepjatýma za zády. Právě byl zcela zahloubán do fyzikálního paradoxu , který objevily senzory na jednom z měsíců planety Atobe, když si všiml muže který mířil přímo proti němu.

"Kapitáne." pozdravil ho a zastavil se. Kirk se očividne vracel z posilovny. Tričko držel v ruce a jeho tělo se vlhce třpytilo.

"Spocku!" usmál se Jim a přišel blíž. Vulkánec ucítil důvěrně známou vůni, která se znášela kolem kapitánova zpoceného těla. Byla pro jeho citlivý noc přiliš svůdná a tak na okamžik zapoměl na anomálii se kterou se chtěl v klidu své kajuty zabívat.

"Jdete mi přímo do rány." zazářil na něj Kirk a rádoby familierně poplácal vulkánce po paži. Zklouznul dlaní na jeho loket a jmul se ho odvádět do své kajuty.

"Vskutku?" podivil se Spock.

" Jistě! Slíbil jste mi přece šachy." pousmál se na něj svůdně jeho velitel.

"Ach." zamrkal černovlasý muž a bylo mu zcela jasné, že se žádného intelektuálního vyžití nedočká , pokud Jim vyslovuje slovo "šachy" tímto tónem. To už se za ním ale zavíraly dveře kapitánovy kajuty.

"Jen se osprchuji. Rozestavte prosím zatím figurky." pohodil Kirk hlavou k šachovnici.

Že by přeci jenom? pomyslel si Spock a učinil o co byl požádán. Po pár minutách se otevřely dveře do koupelny a z husté bílé páry vystoupil Jim. Vulkánec mu nemohl upřít, že nebyl úplně nahý. Ve skutečnosti měl kolem pasu omotaný ručník. Ale přesto …

Spock ho pozoroval temným nicneříkajícím pohledem, dokud se neposadil ke druhé straně šachovnice.

"Spocku?" usmál se tázavě po chvíli.

"Ano, kapitáne?"

"Děje se něco?"

"Vaše oblečení ..." prohlásil vulkánec zcela klidným hlasem.

"Žádné nemám." usmál se Kirk na Spocka , jehož obočí vylétlo se stropu. "Myslel jsem, že to pro vás bude pohodlnější" řekl tiše a naklonil se přes stolek stojící mezi nimi.

"Ach tak." zareagoval černovlasý muž, mezitím co pozoroval jak jeho kapitán vstává a obchází stoleček.

Myslí mu opět prolétla cizí obscéní myšlenka a on konsternovaně zamrkal. Jim se před ním zastavil a chvíli ho zkoumal pohledem. Pak položil dlaně na jeho kolena a donutil ho roztáhnout nohy aby si mezi ně mohl kleknout. Vulkánec cítil horké dlaně, kterak mu kloužou nahoru po pevných stehnech. Zastavily se až v rozkroku, kde začeli třít jeho mužství přes pevnou látku. Vydechl ,ale chladný výraz na jeho tváři se nezměnil.

Jimovi šikovné ruce měly na jeho tělo tížený účinek a Spock začal pociťovat silné pnutí v rozkroku. Pomalu zdvihl ruku a prohrábl s ní vlhké vlasy svého kapitána. Jeho tvář zůstávala stále stoicky klidná přesto, že emoce, které cítil by mohli bourat zdi. Sklonil hlavu a přitiskl své rty na Jimovy. Následoval vášnivý polibek.

Kirk konečně rozepnul poklopec svého prvního důstojníka a vysvobodil tím mohutný nazelenalý penis. Jeho ruce se okamžitě chopily vulkáncovy chlouby a začaly ji masírovat. Spock i přes upěnlivé sebeovládání nedokázal zadžet tiché zamručení ani dychtivé nadzvihnutí boků proti Jimovým dlaním.

Jejich rty se rozpojily a Jim sklouzl pohledem do klína svého milence. Spock cítil jak se jeho ruce vzrušením zachvěly a uslyšel hluboký, téměř překvapený nádech.

Kirk ho viděl už tolikrát a přesto jím byl okouzlen stejně jako poprvé- to byla jedna z věcí kterou na něm Spock miloval. Ze Spockova penisu se uvolnila vazká kapka a začala pomalu stékat dolů. Kapitán sklonil hlavu a s pohledem provokativně upřeným do vulkáncovy tváře jí slízl. Jednou rukou si pevně přidržel jeho kopí u kořene a začal jej olizovat po celé délce. Neustále přitom hleděl vzhůru na Spocka, jehož ledová fasáda začínala mít značné trhliny. Nakonec pojmul jeho chloubu do úst.

Spock přivřel oči v zoufalé snaze udržet si poslední zbytky kontroly. Věděl že to nebude trvat dlouho, jeho velitel znal cesty jak ho o sebeovládání připravit uplně a právě teď se jednou z nich ubíral.

Jim plynule klouzal hlavou a pomalu si zasouval Spockův penis hlouběji a hlouběji do krku, dokud se nosem nezabořil do jeho hustého černého ochlupení. Nasál pižmem prosáklou vůni svého milence a začal hlavou rytmicky pohybovat.

Spock, který až příliš intenzivně cítil těsné a vlhké horko Jimových úst, zafuněl a svými pohyby se mu pokoušel vycházet vstříc. Po několika minutách už okolí ukutečně příliš nevnímal. Držel muže před sebou pevně za světlé vlasy a krátce přirážel co jeho úst.

Slyšel Jimovy přidušené vzdechy a s nelibostí pozoroval, že jeho funění se změnilo v hluboké mručení a nakonec vyheknutí. V tu chvíli si přitlačil Kirkovu hlavu těsně do klína , nadzvihl se v bocích a zaplavil jeho krk svým semenem. Cítil jak se mu Jimovy prsty přes látku kalhot zarývají do stehen a jak pečlivě polyká.

Když po chvíli vyprostil hlavu ze Spockova klína, zvedl k němu své medové oči a pozoroval jeho vášní zezelenalou tvář. Usmál se a opřený o spockova kolena se postavil.

Spock na něj hleděl zpod dlouhých černých řas a po jeho tváři přeběhl pro normální lidi sotva znatelný usměv. Pak vztáhnul ruku a pohladil svého lidského milence po obnaženém břiše.

"Možná jste měl pravdu," prohlásil vulkánec tiše. "Skutečně je to takhle pohodlnější."

Uchopil Jima za boky a přitálh si ho blíž , aby mohl jeho hebké břicho zasypat polibky.

Byl si jasně vědom Kirkova vzrušení ale rozhodl se ho ještě chvíli trápit. Tyto nefér metody se ostatně naučil od jeho samotného.

Pomalu rty klouzal nahoru až k jeho bradavce a za doprovodu kapitánova ticháho zasténání se k ní něžně přisál. Jemný stisk jeho zubů vyloudil z Jimových rtů táhlý vzdech a vulkáncovy dlouhé hbyté prsty mezitím bloudili po kapitánově těle.

Kirk mu začal láskyplně cuchat teď už nepříliš upravené vlasy a roztouženě na něj zhlížel.

Černovlasý muž se napřílil a nežně pohladil kapitána po tváři.

"T´hy´la ..." zašeptal Spock a přejel prsty po jeho vlhkých pootevřených rtech. Pomalu se sklonil a hluboce svého milence políbil. Jeho ústa byla horká a jeho sliny měly zvláštní zvrušující příchuť.

"Lásko ..." zahuhlal Jim , tlumen vulkáncovými polibky a objal vysokého muže kolem krku.

Spock prsty prozkoumávaly Kirkovy ušní lalůčky a po chvíli je přesunul zpět na jeho tvář a nechal jejich mysly splynout v jednu.

Celym Spockovým bytím prostoupila vášnivá hluboká roztoužená láska, kterou k němu Jim cítil a on si opět připadal uplný a kompletní.

"T´hy´la." zašeptal znovu, přemožen emocemi, když se jejich ústa rozpojila. Ve své mysli slyšel upřímné a horoucí vyznání , doprovázené Jimovým hlubokým pohledem, kterým se mu vpíjel do očí. Znovu ho políbil a volnou rukou mu začal něžně klouzat po těle.

Zavadil prsty o okraj ručníku, který stále ještě držel Jimovy kolem pasu. Vklouzl pod něj dlaní, díky čemuž se ručník rozvázal a sklouzl kapitánovi k nohám. Přejel dlaní v Jimově třísle a pak přerušil splinutí myslí , aby ho mohl chytit za zadek.

Mezitím co jazykem prozkoumával Jimova ústa, se chopil jeho chlouby a začal ji v pomalém rytmu hladit. Druhou rukou přejížděl po jeho pevných půlkách a prsty vyhledal puklinu mezi jeho hýžděmi.

Kirk tluměně vzdechnul a přisál se Spockovi vášnivě na ústa.

Vulkánec mu polibky vracel se stejnou intenzitou a prsty začal laskat vstup do jeho těla. Pak rozpojil jejich rty a mlčky pozoroval Jimovu lehce zarudlou tvář. Něžně kapitána objal a pravou rukou nepřestával dráždit jeho otvor.

Kirk se natáhl pro další polibek, Spock však s chladným výrazem uhnul hlavou. Těď se chtěl dívat. Pevně Jima podepřel a prsty začal pomalu tlačit do jeho těla.

Kirk zavzdychal a nadzvihl se na špičky jako by se snažil vulkáncovým dotěrným prstům uniknout. Ten ho však k sobě přitiskl a stále pozoroval jeho tvář, mezitím co prsty začal pomalu roztahovat Jimův otvor.

Z kapitánových pootevřených úst unikaly horké steny a on se začal pomalu pohybovat proti spockovým prstům. Obličej si přitiskl ke krku černovlasého muře před sebou a začal mu vyrábět velký cucflek.

Spock zaprotestoval a jeho prsty se začaly v Jimově těle pohybovat aktivněji. Slyšel jak se milencovy steny pomalu mění ve vzrušené funění a spokojeně pozoroval jak Kirk vychází vstříc jeho dobývání. Když pocítil, že se Jimovy vlhké rty pomalu pohybují smerem k jeho uchu, zježili se mu vlasy na zátilku.

"Ne, Jime." poručil ,ale světlovlasý muž pokračoval ve své pouti.

"Proč ne?" uslyšel rozechvělý hlas nebezpečně blízko svého ucha.

"Protože ti to říkám." zafuněl a lehce přirazil prsty do kapitánova těla. Kajutou se rozlehlo Jimovo zahekání a Spock ho pevně přidržel , protože poznal že se mu téměř podlomila kolena.

"Ještě ..." mrouknul a vulkánec cítil, jak se mu rozechvěly ruce.

Pousmál se a znovu přirazil své dlouhé prsty Jimovy proti jeho citlivému bodu. Následovalo další zasténání a pak ucítil Kirkův horký dech na svém uchu.

"Netrap mě už. Chci tě v sobě." zasténal a přejel rty po vulkáncově lalůčku.

Spock zalapal po dechu a cítil, jak mu Jimův horký jazyk klouže až ke špičce ušního boltce, kterou následně začal jeho T´hy´la ožužlávat. Zahekal a téměř mimoděk vtlačil své prsty hluboko do Jimova těla. Pocítil jak sebou Kirk cuknul. Ze špičky ucha se mu do celého těla šířili vlny elektrizujícího vzrušení a Jim ho svým laskáním zbavoval i posledních zbytků zdravého rozumu. Nejhorší na tom bylo, že se ani nechtěl bránit.

Poškrábal Kirkova záda, zaplaven vášní přitisk svůj velký penis na jeho břicho a začal se o něj třít. Snažil se vydržet Jimovo sladké mučení , ale po chvíli už se nedokázal ovládat. Prudce se odtáhl od svého milence a jedním pohybem strhl ze stolu šachy. Hra dopadla na zem a figurky se rozkutálely po celé podlaze.

Vysoký muž přitlačil kapitána břichem na stůl.

"Spocku ..." zahekal Jim , když mu vulkánec začal prsty silně dráždit prostatu. Pak tlak najednou povolil. Spock ho začal pouštět , ale ještě dřív než jeho tělo opustili štíhlé prsty se do něj vtlačila vulkáncova chlouba.

Kapitánovou kajutou se rozlehlo hlasité hekání. Jim zaškrábal rozklepanýma rukama po stole a nahrbil se.

"S-Spocku ..." zahekal znovu bezmocně Kirk, zatímco se o něj vulkánec párkrát otřel a pak do jeho těla vtlačil celou svou délku.

"Vydrž T´hy´la." zamručel Spock když začínalo Jimovo hekání získávat plačtivý podtón. Jeho velké dlaně přejížděly milenci po zádech, dokud se do něj konečně nepřitlačil až po kořen. Sklonil se k jeho zpocenému tělu a něžně ho políbil na rameno.

"Říkal jsem ti , že to nemáš dělat ..."

Jim pootočil hlavu a zastřeným roztouženým pohledem hleděl to hlubokých temných očí nad sebou.

"Jsi tak velký ..." vydechl a přitulil se k dlani , která se mu začala výskat ve vlasech.

Spock se pohnul. Věděl že jeho T´hy´la ještě není dostatečně připravený , ale nedokázal ten tlak už déle snášet. Klouzavými pohyby se začal dobývat do jeho těla a odpovědí mu byly táhlé steny a rytmické tisknutí jeho chlouby.

Pohnul nohou a rozkopl Jimova kolena od sebe. Donutil ho tím nastavit se do přístupnější pozice a zrychlil tempo , kterým se pohyboval v jeho těle.

"Ach … sakra … Spocku ..." přerývaně hekal Jim a ruce se mu chvěli čim dál silněji.

Spock položil svou velkou dlaň Kirkovi na kříž a tlakem donutil muže pod sebou se prohnout. Znal svého T´hy´lu velmi dobře a věděl co a jak udělat , aby se cítil pohodlně. Druhou rukou ho ještě jednou něžně pohladil ve vlasech, pak ho za ně chytil a jemně mu zvrátil hlavu. Jim, kterému po obličeni stékal pot, se zapřel rozechvělýma rukama o stůl a nastavil se tak do Spockovi zcela vyhovující pozice.

Vulkáncovy pohyby přitvrdily a změnily se v silné přírazy. Reakcí na ně bylo Jimovo roztoužené sténání a občasný pohyb boků. Spock se naklonil nad jeho tělo a lehce tak změnil úhel přírazů. Ozval se chraplavý výkřik a on pocítil silný stah svalů kolem své chlouby.

"Tam! Bože!" sténal Jim.

"Já vím." zamručel s lehkým usměvem vulkánec a pokračoval v trýznivých přírazech. Výkřiky se začaly stupňovat , až je přerušilo kňouravé zaskuhrání a on ucítil známe stahy Jimova těla. Znovu přirazil a pozoroval to nádherně se vlnící tělo.

"Lásko!" vykřikl kapitán a další Spockův příraz ho dovedl k vyvrcholení.

Vulkánec se přitlačil do jeho těla a cítil jak se pomalu uvolňuje. Rád by dal svému Jimovy chvíli k odpočinku , ale jeho velký až bolestivě tvrdý penis se dožadoval dalších pohybů v horku milencova těla. Lehce se tedy o Kirka otřel a když neslyšel žádné námitky, pomalu pokračoval v pohybech. Zrychloval tempo a zanedlouho znovu mučil muže pod sebou tvrdými přirazy.

Jim sebou občas křečovitě cuknul , ale držel. Věděl moc dobře , že má povinnost uspokojit touhy svého milovaného vulkánce.

"T´hy´la." zašeptal Kirk když se Spockův dech stal přerývaným a jeho křečovité přírazy byly už spíše za hranicí bolestivosti.

"Jime!" vyhekl tmavovlasý muž v odpověď, zvedl dlaň a přiložil ji milenci na tvář , aby mohl nechat jejich mysli splynout.

Jima zaplavila Spockova nekonečná touha a pár vteřin po té do jeho mysli narazil vulkáncův orgasmus. Cítil jak se v něm jeho chlouba cuká a plní ho horkým vyvrcholením. Zasténal a roztouženě se přirazil na jeho kopí. Ucítil stisk Spockovy ruky okolo svého penisu a pod náporem orgasmu , který prožil spolu se svou láskou , vyvrcholil vulkánci do dlaně.

Oba nehybně stály a Kirk se pomalu uvolňoval , zatímco Spock roztíral produkt Jimovy vášně po jeho rozechvělém těle. Pak ho chytil za boky a pomalu se z něj uvolnil. Věděl, že Jim se teď nebude přiliš schopen hýbat a tak ho vzal do náruče a odnesl ho k postely. Něžně ho položil a přilehl si k němu. Kapitán se k němu těstně přitulil a Spock ho políbil do vlasů.

"Miluji tě, Jime."

.oOo.

Jim, Kostra a Spock seděli v klubu. Vulkánec s doktorem se jako vždy hašteřili a kapitán si užíval svou klidnou chvilku s přátely a Whiskey.

"Vy moc dobře víte že ta vaše slavná logika není vždycky nejlepší a už vůbec ne jediné řešení, Spocku!" čertil se McCoy.

"Zajisté, existuje mnoho iracionálních a nelogických možností," konstatoval Spock klidným hlasem. "Kupříkladu šachy..."

"Jistě!" přerušil ho prutce Kostra. "Šachy! Hrajete logicky, ale i přesto Vás Jim velmi často porazí!"

"To jistě," potvrdil vulkánec a zcela ignoroval doktorovo rozčílení. "Ovšem i kapitán má ve svém stylu hraní určité logické prvky, není jich mnoho … ale jsou tam."

"Včera jste hrály šachy, že?!" vyhrknul najednou McCoy na Kirka. Kapitán posledních pár okamžiků konverzaci nevnímal ,takže si nebyl příliš jist jak se dostaly k tomuto tématu. Proto se rozhodl jen neurčitě přikývnout.

Kostra se výtězoslavně usmál: "Aha! A kdo vyhrál?!"

Jim se zamyslel a zatočil zlatavou tekutinou ve své sklence.

"Řekl bych ,že pan Spock," prohlásil pak, pozvedl oči a šibalsky se usmál na vulkánce. "Dvakrát. Ovšem znáš to, Kostro. Není důležité vyhrát ale zúčastnit se ..."

KONEC