Dopisy

Nikdy neodeslaný dopis admirála J.T.Kirka adresovaný kapitánu Spockovi,t.č. na Vulkánu

Můj drahý příteli,

 

vím,že si nikdy nepřečteš tyto stránky,ale přesto,už pro svůj vnitřní klid, jsem nucen je adresovat tobě.

Chápu,že kdybys cokoliv z toho ,co k tobě cítím ,jen náznakem tušil,nepochopil bys to.Ale to není tvá chyba.Jsi jaký jsi a já to vždy plně respektoval.

Neznáš lásku,tu bolestnou a přitom nádhernou emoci-tato radost i starost je ti odepřena.

A pro mě je to tak bolestné ,neboť vím,že nikdy nebude opětována.

Vím,že ke mě cítíš hluboké přátelství,ale to je málo-tak zoufale málo -pro můj vášnivý cit k tobě.

I to bylo důvodem k tomu,abych přijal povýšení na admirála a tak se vzdal velení lodi -naší Enterprise,našeho společného domova.

Nelituji toho - i když neuplyne den,abych si nevzpoměl.

Na naše společné mise,podnětné rozhovory i šachové partie.

Zpočátku jsem cítil to co ty.Krásné přátelství,důvěru a loyalitu.

To všechno se změnilo po naší návštěvě na Vulkánu.

Tvé dotyky,i když šlo jen o souboj,na mě zapůsobili elektrizujícím impulsem.Oheň v tvých očích ,přestože nebyl určen mě,se mi stal osudným.V tu chvíli jsem tak toužil po tom,abys mě uchopil nikoli jako rival,ale jako milenec.

A pak,na palubě naší lodi-ta radost v tvých očích,když jsi mě viděl naživu,mi vnukla novou naději.

Byla však klamná.

Zůstal jsem "jen" tvým přítelem,sice nejvěrnějším a nejlepším-přesto jen přítelem.

Nedokážeš si představit to peklo,kterým jsem procházel den co den,při každodenní práci na můstku.Ta mučivá touha,kdykoliv jsem spatřil tvou vznešenou tvář a slyšel tvůj sametový hlas.

Kolikrát jsem se chtěl odhodlat a říci ti,co cítím.

Nemohl jsem ,nemělo by to smysl...nebylo to logické,jak bys řekl ty...můj příteli,má skrývaná lásko.

Jen bys pozvedl obočí a mlčel bys,jelikož si mě vážíš .A já bych se propadl hanbou a studem nad svou sobeckou upřímností a zbytečným břemenem,kterého jsem tě chtěl ušetřit.

Nemohu jinak a proto už se zřejmě nikdy neuvidíme.Jsem teď otupělý a sám a jediné,co mi zbývá jsou mé vzpomínky na tebe.

Slyšel jsem,že jsi nastupil k učení Kolinahru.Zbaví tě to i toho posledního zbytku emocí,které máš.Naše přátelství bude jen mlhavá a nepochopitelná vzpomínka na dobu,kdy jsi ke mě cítil i to málo,co Vulkánec dokáže.Závidím ti. Já se svých citů neumím zbavit,pronásledují mě jako štvanou zvěř a teď už vím,že ani služba v admiralitě ,ani tvá stálá nepřítomnost mi nezajistí klid duše.

Sbohem,můj milovaný.Nikdy se nic nedozvíš a to mě uklidňuje i ničí zároveň.

 

J.T.Kirk,bývalý kapitán lodi Enterprise a tvůj nejlepší přítel

oOo

Nikdy neodeslaný dopis kapitána Spocka admirálu J.T.Kirkovi

Můj t'hy'lo,

 

je tomu již dva roky,tři měsíce a dvacetšest dní co jsme odloučeni.

A přestože jsem nastupil učení Kolinahru,mé úsilí zapomenout na tebe je marné.Navenek jsem zcela zbaven emocí,má mysl se zcela očistila od rušivých vjemů okolního světa-přesto .....vím ,že nikdy neuspěji.

Důvodem je můj stáletrvající silný citový vztah k tobě.

Nikdy jsem ti pochopitelně tento nedal nic najevo,nemělo by to pražádného smyslu neboť jsem si vědom tvé náklonosti k ženskému pohlaví ,ale především proto,že nemohu svým iracionálním návrhem ohrozit naše přátelství.

 

Doufal jsem,že odchodem z flotily a učení na Golu mě zbaví všech emocí ,které v souvislosti s tebou prožívám ,ale cit který jsem k tobě vždy pečlivě skrýval je tu stále.

Selhal jsem ....jako Vulkánec i jako tvůj bývalý první důstojník.

Lidská psychologie tvrdí,že uvolněním emocí se člověk zbaví tlaku.Jelikož jsem napůl člověk,pokusím se uvolnit touto doporučenou metodou,neboť vulkánské meditace mi již nepomáhají.

Tento můj dopis nikdy nespatříš,přesto bych v něm chtěl vyjádřit vše ,co nikdy nebylo a nebude mezi námi vyřčeno.

Můj t'hy'lo,nazývám tě tak v duchu od té doby,kdy jsme byli poprvé na Vulkánu.

Ten strach-který jsem pocítil v domnění,že jsi mrtvý,zoufalství-o kterém jsem nevěděl,že jsem ho schopen,láska-kterou jsem do té doby neznal.

A pak zjištění,že žiješ.V té chvíli jsem zcela mimo kontrolu odkryl to,co k tobě ve svém nitru chovám.Naštěstí pro mě-ani ty,ani dr.Mc Coy jste si neuvědomili plný význam této mé neovladatelné lidské emoce a já, proklínajíc se za svou slabost ,jsem strávil celou noc meditacemi.

 

Slova,která po sobě nyní čtu snad pro člověka působí tvrdě a bezcitně, přesto věř, můj t'hy'lo-že bych pro tebe bez váhání obětoval svůj život ,dal svou duši pro tvé štěstí a riskoval svou pověst,pokud bych mohl věřit v naší společnou budoucnost.

Tvá blízkost ve mě nečekaně vyvolávala touhy,které každý Vulkánec pociťuje jen jednou za sedm let a tvůj letmý dotyk ve mě probouzel silné vjemy,které jsem jen s obtížemi reguloval v soukromí své kajuty.

Pohled do tvých oříškovách očí a tvůj vřelý úsměv mě vyváděli z rovnováhy a zvyšovali můj krevní oběh.

Naštěstí si nejsi vědom mých probdělých nocí, kdy jsem ,obcházejíc kolem tvé kajuty, bojoval se svou slabší polovinou,která mě nutila vejít přímo k tobě a vzít si tě způsobem nehodným důstojníka a přítele.

 

Teprve tehdy jsem plně pochopil důvod naší rasy disciplinovaně skrývat své emoce,které jsou daleko silnější-tedy i nebezpečnější než lidské.

Kdybys znal tuto animální stránku mé podstaty směrované k tobě -jistě bys mě již nenazýval svým přítelem,o opětování citu ani nemluvě.Je to barbarské ,necivilizované a neshoduje se to s naším mírumilovným učením.

Jsem si toho plně vědom, neboť tato temná část je břímě, které si neseme s naší minulostí.

Má odpovědnost a loyalita k tobě - nikoli sobecká touha ukázat se v lepším světle -mě nutí skrývat ve svém nitru vše,co nemůžeš akceptovat.

Jak bys mohl...i my Vulkánci se s touto skutečností vyrovnáváme způsobem,který váš druh přivádí v úžas.

 

Jsem smířen se skutečností, že nikdy nebudeš můj - toto přání je jen mlhavý sen,ovšem buď ubezpečen, že dokud budu živ- tento sen nikdy nezmizí z mého podvědomí.

V mé mysli a srdci jsi byl a budeš mým t'hy'lou- bratrem,partnerem a milencem- navždy.

 

Spock,býv.první a vědecký důstojník

 

KONEC