Setkání I

Kirk se vypotácel z klubu Alpha 21 a neměl ani tušení, jak proklouzne na kolej v tomhle stavu. Pravidla Hvězdné Akademie byla přísná a opilost nebyla rozhodně tolerována.
To všechno ten pitomý ušatý Vulkánec, honilo se Kirkovi hlavou. To kvůli němu jsme si s McCoyem přihnuli, jenže náš doktůrek má daleko větší výdrž. To se mu musí nechat... Hází do sebe jednu za druhou a zítra na přednášce bude zase fit.

Kirk byl dobrý student a nedalo se říci, že by svůj volný čas trávil v barech, ale dotklo se ho tvrdé hodnocení vulkánského asistenta ohledně jeho geniálního řešení testu Kobayaši Maru.
Prý neomluvitelný podvod. Alespoň, že ostatní byli jiného názoru, vztekal se Kirk. Nakonec z toho vyšel jako vítěz, ale ten strach z postihu byl nepříjemný. Proč mě to vůbec napadlo? To jsem chtěl zase udělat dojem? Ptal se sám sebe Kirk.

 Jak už bylo řečeno, přestože byl J.T. Kirk opravdu příkladný jako budoucí kapitán hvězdné lodi, měl jednu slabost - a tou bylo opačné pohlaví. V několika případech ani ne opačné, byl-li protějšek velmi přitažlivý. A to tenhle studený Vulkánec opravdu byl. Vysoká štíhlá elegantní postava, tmavě čokoládové hluboké oči - rámované dlouhými řasami a to nepozemsky zvednuté obočí... Ale hlavně jeho kombinace vysokého intelektu s absolutní nepřístupností působila na Jima Kirka jako rudá zástava před býkem.

 Toho tak dostat, tak si udělám hned pět zářezů... Ne jen jeden, pomyslel si tehdy a začal se předvádět. Na husičky to působilo stoprocentně, ovšem tady narazil - a tvrdě.

 Pokračoval v cestě na kolej, když v parku zahlédl stín. Soustředil se na cíl, ale v tom ho zradila rovnováha a on se natáhl jak dlouhý tak široký na příjezdové cestě. Pokoušel se nějak sebrat, když tu ucítil silný stisk kolem ramen.

"Pomohu Vám," uslyšel hluboký hlas nad sebou a překvapeně zvedl hlavu.

" A sakra," ujelo Kirkovi , na což reagoval jeho zachránce jedním pozvednutým obočím - klasická reakce vulkánského druhu jako výraz překvapení.

"Asi by jste se měl chvíli posadit na čerstvém vzduchu," doporučil dotyčný s ledovým klidem,"není příliš vhodné se v tomto stavu pokoušet dostat na ubikaci."

"Jak to můžete vědět?" utrhl se vztekle Kirk, ponížený svým divadlem před tímhle namyšleným vzorem všech ctností. "Nepijete, nešukáte - co z toho života vlastně máte?"

 "V této situaci nemá smysl reagovat na tyto barvité výrazy. Jelikož chápu, že jsou následkem Vaší intoxikace," utrousil Vulkánec, zvedl Kirka ze země a vedl ho k nejbližší lavičce.

Kirk ucítil lehký třas jeho rukou a napadlo ho: „Bingo! Zasáhl jsem ho? Tak změníme taktiku.“ Pak se nechal dovést k lavičce a omluvně se pousmál.

"Mimochodem, jsem James Tiberius Kirk. Pro přátele Jim," usmál se svým neodolatelným úsměvem a natáhl pravici k pozdravu.

"Těší mě," pronesl jeho společník trochu váhavě, pár sekund s lehkou nechutí pozoroval jeho ruku a nakonec ji, přemožen společenskou konvencí, stiskl.

"Jsem Spock."

"U vás si ruce nepodáváte?" pokračoval Kirk zvědavě.

"Ne," odvětil Vulkánec strojeně, "u nás na Vulkánu je dotyk velmi intimní záležitost."

 Vida, tak tohle bude pěkná fuška, i když na druhou stranu by se to dalo využít.

 "Spocku, příteli," začal Kirk rozvláčně, jako by neslyšel předchozí prohlášení, objal kamarádským způsobem Spocka kolem ramen."Na koleji Hvězdné Akademii je život úplně jiný, než u vás. Člověk, vlastně kdokoli, kdo tu studuje," opravil se rychle, "se musí přizpůsobit , aby zapadl. Je to důležité pro budoucí spolupráci ve flotile," usmál se lišácky.

"Tím si nejsem si jist," ošil se Spock a snažil se vyklouznout z Kirkova sevření.

"Ale jistě že ano," nenechal se odbít James. "Třeba ty. Máš nějakou dívku? Nebo snoubenku?" dodal rychle, když si všiml pozvedajícího se obočí.

"Zatím jsem nepocítil – Ne! Kromě toho, tato otázka je příliš osobní," napřímil se Spock jako čerstvý absolvent při uvítacím ceremoniálu.

"Ale no tak, Spocku," chlácholil ho Kirk, který toho o Vulkáncích věděl z databáze více, než přiznal. „To přece není nic tak hrozného. Zbav se předsudků, tady jsme všichni mladí a kromě toho - až nastoupíme za rok do služby na naše první mise - je se zábavou konec. Můj dobrý známý Andorian chodí s Orionkou a Jenna ze druhého ročníku zase s Tellaritem, i když jen bůh ví proč. Ty, jako vědecký asistent, přece musíš chápat nutnost mezidruhové spolupráce. Je to základ úspěšného fungování Federace..."

 Jasně, jít na to logicky...

 "Obávám se, že nesouhlasím s tvým výkladem spolupráce v tomto kontextu," nedal se Spock, ale bylo vidět, že ho diskuse začala zajímat.

"Ale ovšem, naše přirozená zvědavost nás žene kupředu, jinak bychom nikdy nepoznali cesty ke hvězdám..."

"Vulkánská zvídavost je známá věc, nicméně nevidím smysl v poznávání nových druhů tímto netradičním pozemským způsobem," oponoval stále Spock, ale Kirk pocítil náznak chvění v ramenou.

 A mám tě...

 "Jak dlouho trvalo Vulkáncům, než poprvé od dob Surakova učení, vzlétli ke hvězdám?" Kirk se dramaticky odmlčel a pokračoval: "A jak dlouho to trvalo nám, lidem? Nebyli snad Vulkánci přesvědčeni o naší nepřipravenosti a nekompetentnosti zkoumat vesmír? A podívej teď - jsme všichni v jedné Federaci a to jen pár set let od naší poslední barbarské války na Zemi." Znovu se odmlčel Kirk, aby dal důraz na svá slova.

Všiml si, že Spock v duchu analyzuje situaci, aniž by se nějak snažil vzdálit se od jeho nenechavých rukou... To Jima povzbudilo natolik, že přemístil svou pravou ruku od Spockových ramen blíž ke krku a jemně táhl dlaň vzhůru, až se dotkl jeho uší. Přejel po nich od lalůčku až k zahnutým špičkám a zlehka je promnul. To ho vzrušilo natolik, že jeho erekce začala nápadně narůstat. Spock si toho pochopitelně všiml, přesto se v rozporu se svým předchozím prohlášením neodtáhl, ba naopak, třas jeho těla vzrůstal a on se zkoumavě, přesto ne chladně, zadíval Kirkovi do očí a chraplavým hlasem konstatoval: "Vím o co se snažíš,ale varuji tě. Vulkánské sexuální praktiky jsou jiné, než jste vy lidé zvyklí a opakovanou stimulací nervových zakončení lze výjimečně dosáhnout předčasné horečky krve. Obávám se, že netušíš, co by mohlo následovat." 

"Třeba si to domýšlím a ta představa mě strašně vzrušuje," opáčil Kirk, klekl si proti němu a drsně mu přejel dlaněmi po štíhlých stehnech až k rozkroku. Ucítil nárůst v citlivých partiích Spockových kalhot, zvedl hlavu, aby se Vulkáci podíval do přimhouřených očí a sladce se usmál.

"Pouč mě o rozdílnosti našich druhů a já budu pilný student." Vědom si svého brzkého vítězství, přitáhl váhajícího Spocka blíž a přejel mu jazykem přes horké rty .

 "Jak si přeješ, ale rozhodně ne tady," rozhodl se Spock, ocelovým sevřením stiskl jeho ruku a dlouhými kroky zamířil ke koleji. Po cestě z Kirka vyprchal skoro všechen vliv alkoholu, za to ho nahradila palčivá touha a chtíč. Mezi dveřmi kajuty však Spock na chvíli zastavil, jakoby zaváhal a pronesl tiše: "Opravdu si nejsem jist, jestli-"

Ale Kirk ho nenechal domluvit. Vzrušen představou zmítajícího se Spocka pod sebou zašeptal drsně-něžným hlasem: "Zbabělče...“ Jednou rukou ho uchopil za pevný zadek , druhou ho přitáhl blíž k sobě a začal ho, postrkujíc do kajuty, hladově líbat.

Vulkánec okamžitě zareagoval na tento impuls a jejich jazyky se začaly proplétat. Kirk cítil tu zvláštní sladkou chuť jeho úst, horké vlhké rty, mírně napuchlé třením a jeho mrštný jazyk, který, nemohouc se odtrhnout, začal intenzivně sát. Bylo stále ještě vidět, kterak se Spock snaží ovládat, i když o vulkánském chování už nemohlo být ani řeč, a tak se James rozhodl vyzkoušet těžší kalibr. Klesl na kolena a prudkým trhnutím otevřel poklopec jeho kalhot. To, co spatřil, ho skoro omráčilo. Před ním se tyčil silný, zelený, asi pětadvaceti centimetrový pyj.

"Bože," zděsil si Kirk, když si představil, jak do něj asi Spock pronikne, ale brzy vzrušení ovládlo jeho strach a on začal olizovat jeho penis od kořene směrem nahoru. Občas pohlédl vzhůru, aby se pokochal pohledem na Vulkánce, který se prohýbal vzrušením a občas ze sebe vyrazil sten.

No počkej, pomyslel si zlomyslně, já tě zlomím, že ti emoce začnou připadat jako dětská hra.

 Kirkova technika byla propracovaná, a i když si od partnerů orální sex většinou nechal dělat sám, rozhodně mu zkušenosti nechyběly. Vzal zelený penis znovu do úst a zkoušel ho pojmout celý, jazykem přitom kroužil kolem dokola a přidával na tempu. Prsty mu zatínal do pevné zadnice, pak si je ale naslinil a přejížděl s nimi po řitním otvoru. Přitom občas lehce stiskl zuby do jeho chlouby. Spock se při tom vždy roztřásl a Kirka to neuvěřitelně vzrušovalo. Ten pocit moci, jak na něj mohl působit, sledování jeho reakcí, Spockova snaha o ovládnutí se, i když mu to evidentně nešlo.

 S ním si teda vážně připadám jako "pán sexu". Koho by napadlo, že "kouřit " Vulkánce může být tak zatraceně rajcovní.

Sám byl tak vzrušený, že si strhl kalhoty, kterým hrozilo protrhnutí. Nemohouc se ovládnout, začal si jednou rukou masírovat svůj penis a preejakulát, který mu vytékal, roztíral po Spockovi. Vzápětí na to ho uchopily dvě silné paže a drsně ho přitáhly nahoru. Kirk si konečně všiml, jak se Spock celý chvěje a z přimhouřených očí mu probleskovaly jiskry vzrušení a ještě jakási tvrdost a síla, kterou u svých předchozích milenců nikdy nespatřil.

"Chtěl's to, tak to máš mít," procedil chraplavě Vulkánec mezi zuby. Stiskl ho ocelovým sevřením a vášnivě ho začal kousat po krku směrem k ramenům a jeho horký jazyk vždy olízl ranku, jako by mu chtěl ublížit, a pak ho utěšit. Ruce mu hravě svou jednou sepnul za zády, až se Kirk prohnul jako luk a jeho pyj mu trčel dopředu úplně ztopořený a tvrdý k prasknutí.

James by se ho byl rád dotkl, aby si jen částečně ulevil, ale Spock ho nenechal. Druhou volnou rukou mu přejížděl drsně po zadku a prsty občas zavadil až k onomu sladkému otvoru. Kirk začal sténat a dožadoval se puštění rukou, když v tom ucítil, jak mu prsty jeho nového přítele roztahují řiť. Zasténal hlasitě bolestí i rozkoší, když poznal mokře mazlavou tekutinu rozetřenou vzadu a po jednom vsunované prsty do něj. Cítil tlak na svých rukou a poznal, že se ho Spock znovu snaží dotlačit na kolena. To se mu vzápětí podařilo a Kirk, přemožen, upadl tak prudce, až mu zapraskaly kosti.

Spock ho nepouštěl. Rozkročen se postavil za něj a donutil ho zcela obnažit svou mokrou zadnici, která teď trčela před ním jako terč. Jeho ruka byla jako ocelový svěrák, zatímco druhou ho stále více a více dráždil, až si Kirk začal přát to, čeho se zpočátku obával. Jeho velký zelený penis v sobě, drsně a brutálně, přesně tak, jak byl na počátku varován. Kirk už dávno zapomněl na svůj plán Vulkánce tvrdě ojet. Teď se jen modlil, aby to udělal on jemu.

"Tak dělej, sakra," sténal už nahlas a škubal nemohoucíma rukama, které mu Spock drsně svíral. Cítil jeho horký rychlý dech na své tváři a slyšel nějaká cizí slova, kterým nerozuměl. Pochopil, že je Spock zcela mimo kontrolu a přešel ze standardu do vulkánštiny. 

Kolena ho bolela, kousance na krku a zádech pálily, ale bolest jen znásobovala jeho vzrušení a on poznal, že je před vyvrcholením. Jakoby to tušil, Spock ho jedním prudkým pohybem pevně stiskl u varlat, aby oddálil nevyhnutelné, ale zároveň ho zezadu začal poplácávat svým navlhčeným velkým penisem po zadnici blízko jeho otvoru. Pleskání mokrého penisu, horkost jeho napjaté pokožky a Spockovo přerývavé oddychování ho dohánělo k šílenství.

"Vraž mi ho tam," svíjel se Kirk a toužebně nastrčil zadek blíž ke Spockovi. Vulkánec už neváhal ani minutu a narval mu penis jedním prudkým pohybem dovnitř.

Kirk zařval slastí i bolestí tak silnou, že se bezděky snažil vytrhnout, ale Spock ho chytil pevně za boky, prsty mu zaryl do kůže a nalehl na něj celou svou vahou, takže se Kirk nemohl ani pohnout. Pak začal prudce přirážet...

Cítil, kterak jím obrovský vulkáncův nástroj projíždí jako namazaný blesk, jak mu drásá kůži na bocích, slyšel poprvé jeho hlasité nekontrolované vzdechy a steny a v duchu se modlil, aby ho neroztrhal - a pokud ano, ať to trvá navěky...

Jeho zadnice byla narvaná k prasknutí a jen mlaskavé zběsilé přirážení dávalo tušit, že se rychle přizpůsobil tomu silnému rozměru. A pak to přišlo...

Znenadání ho začala zaplavovat tak silná rozkoš, jakou nikdy nepoznal a on vycházel ochotně vstříc bolestným atakům. Spock to poznal a zrychlil tempo natolik, že se Kirk, neschopen pohybu, jen otřásal a sténal: "Bože... Spocku,nepřestávej... Už nikdy..."

Vlny slasti byly tak intenzivní, že křičeli rozkoší už oba současně... Když tu Kirka zaplavil zevnitř horký proud semene a vzápětí vystříkla touha i z jeho penisu do Spockovi dlaně. Oba se zhroutili na podlahu a Kirk měl pocit jako panic po prvním styku. Neschopen myslet, mluvit či hýbat se, jen hlasitě oddechoval se zavřenýma očima.

°°O°°

Když se ráno probudil, děkoval především bohu za to, že měl svůj pokoj jen pro sebe. Ležel sice na posteli (Jak jsem se tam dostal?), ale jen v triku, s obnaženou zadnicí s fialovými modřinami a rudými drápanci na bocích. Triko měl na jedné straně natržené a na stehně zaschlý slabý pramínek krve.

Kirk se úzkostlivě prohmatal v zadních partiích, ale všechno bylo v pořádku. Byly to jen následky včerejší divoké jízdy. Po Vulkánci ani stopy, zřejmě odešel už v noci. No,alespoň,že mě nenechal spát na podlaze, ušklíbl se uraženě James , ale přesto ho mrzelo, že je jeho noční host už pryč.

Po snídani se ho rozhodl vyhledat. Sice nevěděl přesně, co mu řekne, ale sakra - zažili spolu něco neopakovatelného a něco by si snad říct měli.

Třeba to,kdy to zopakujeme.

Celý den pak nenápadně prohledával studovny a učebny, ale Spocka nikde nespatřil.

Večer se sešli s McCoyem v klubu, a tak využil příležitosti a nenápadně se zeptal: "Kostro, viděls dnes toho vulkánského asistenta?"

"Proč se ptáš, Jime?"

Kirk se nenuceně zašklebil a prohodil: "Chtěl jsem s ním probrat tu věc s Kobayaši Maru testem ,nechci aby zas prudil...“

I když jsi, Kostro, můj nejlepší kamarád, tohle se nikdy nikdo nedozví.

McCoy se jen zasmál: "Tak to už tě trápit nemusí. Prý odjel dnes ráno s posádkou kapitána Pikea na svou první misi ve vědeckém týmu."

Kirkovi spadla překvapením čelist. Uvědomil si, že to Spock celou noc věděl. Věděl, že odjede a ani se nerozloučil... Kirkovi se něco pohnulo u srdce. Něco, co ještě nezažil... Chvíli tiše přemýšlel, a pak se na doktora podíval - rozhodně a sebevědomě.

"Ještě tenhle rok, Kostro, tenhle rok... A s nejlepšími výsledky se stanu do pár let kapitánem hvězdné lodi," prohlásil zarputile a zíral někam do dálky.

"Jime, to jsi přehnal," namítl doktor. "Je ti pětadvacet, ale tak mladý se kapitánem nestaneš. Možná tak za deset let...."

"Uvidíš, Kostro, uvidíš..." pronesl s takovou bojovností, že se McCoy zarazil.

A tebe si najdu, milý Spocku, na to se spolehni. Budeš můj vědecký důstojník... A já tě nespustím z očí, doplnil v duchu.