Setkání II

J.T.Kirk seděl ve své pracovně a už po několikáté četl admirálovu zprávu.

Takže je to definitivně potvrzeno.

Jeho povýšení na kapitána a k tomu přidělení na nejlepší loď v celé flotile - Enterprise.

Má nastoupit na místo kapitána Pikea.

Po počáteční euforii si pečlivě pročetl seznam posádky a strnul. Doslova a do písmene. Na chvíli ho zachvátila panika,ale brzy se ovládl a zamyslel se.

 Skoro jsem zapomněl .Tolik se toho změnilo za těch pár let. Ukončení studia, první mise, postupy... Ale proč zastírat, co bylo mým hnacím motorem? Byla to přece ta noc. Noc jako žádná jiná. Noc, na jakou se nezapomíná.

 A teď se mělo splnit to, o čem snil před lety.

On, jako kapitán lodi a Spock (jeho Spock! ), jako první a vědecký důstojník. Jeho pravá ruka.

Tohle byly dvě věci, které chtěl, o které tolik usiloval.

Spock a Enterprise.

Enterprise a Spock.

Jak se mám tvářit? Jak na něj reagovat? A jak bude reagovat on?

V duchu se vrátil o pár let zpátky k oné noci na Akademii.

Kirk přivřel oči a zavzpomínal. 

„Pouč mě o rozdílnosti našich druhů a já budu pilný student...“

„Jak si přeješ, ale ne tady...“

 Jeho zastřená slova, silný stisk a dlouhé kroky směrem ke koleji. On sám byl trochu přiopilý a ve své mladické drzosti šťastný, jak ho udolal. Proti němu mladý Vulkánec, skrývající své pohnutí pod rouškou tmy a vlastního sebeovládání. Jen jemu se podařilo (o tom byl přesvědčen) strhnout uhlazenou slupku sebekontroly a vidět ho v jiném světle.

Jako vášnivého, silného a drsného agresora, vybírajícího si daň své stroze logické cesty životem.

Dlouho poté, co ho Spock opustil, nemohl zapomenout na jeho ruce, zatínající nehty do jeho boků, drtících ho vášnivě a nemilosrdně. Na to ocelově štíhlé tělo, které se zprvu bránilo sebemenšímu dotyku, později však hořícím touhou po něm - mladíkovi z Iowy, který si namyšleně myslel, že už ho nic nemůže překvapit.

A nikdy - bože nikdy - nezapomene na nadpozemsky přitažlivý a vzrušující výraz jeho tváře při vzrušení, které mu ochotně poskytoval. Kolik žen i mužů se již vystřídalo v jeho životě, kolik krásných chvil prožil v jejich náručí, a přestože ten výraz hledal v jejich tvářích - už nikde ho nenašel. Tu magickou kombinaci pasivního odevzdání a zadržované agresivity až do bodu, kdy nebylo možné to ovládnout, a kdy v jeho tváři spatřil pravého válečníka - dobyvatele.

V ten moment se změnil poměr stran a z něj, zkušeného milovníka a lamače ženských srdcí, se stal otrok vášní bytosti mnohem silnější a mocnější, které se bezvýhradně podvolil.

Něco podobného se mu nestalo nikdy předtím, ani nikdy potom.

 Kirk otevřel oči a měl pocit, že právě znovu prožil svou minulost.

S touto minulostí se zítra setká tváří v tvář.

Mimoděk si vzpomněl na jeden úryvek z knihy : "Pozor na svá přání - mohla by se splnit."

Jenže tenkrát byl mladík a teď je dospělý muž. Ale záleží vůbec na tom?

Snad je jejich osud spojen neviditelným vláknem. Nebo jde jen o souhru náhod?

Jaká bude jejich reakce?

Kirk si nebyl jist, ale jedno věděl určitě – tohle rozhodně neskončilo.