Předpisy

 Kapitán vesmírné lodi Enterprise seděl sám v kajutě a nezaujatě pozoroval obrazovku osobního počítače. Po několika minutách ticha zmáčkl tlačítko pro nahrávání a začal mluvit.

"Kapitánův osobní deník, hvězdné datum 7591.1.

Včerejší nervozita mě opustila. Teď když už je rozhodnuto, že budu o svém problému mluvit s panem Spockem mě zachvátila zvláštní apatie. Před dvaceti minutami mu skončila směna a tak Spock patrně každou chvíli dorazí."

Na chvíli se odmlčel.

Když po chvíli znovu promluvil , zněl jeho hlas lehce nakřápnutě.

"Mám pocit ,že ať udělám či řeknu cokoliv, nedopadne to dobře. Proto zde uvádím doplňující záznam ke dni hvězdného data 7514.9."

Přejel si rukou přes obličej, nasucho polkl a pokračoval.

"Tuto událost jsem do záznamu dříve neuvedl protože jsem doufal, že ... no, prostě že nebudu muset.

Toho dne byl Spock na ošetřovně a vypadalo to s ním bledě. Horečka krve ho zachvátila zcela nečekaně . Loď se právě nacházela tak dva měsíce letu od Vulkánu a nebylo v mých silách ho tam dostat včas.

Pokaždé když mi skončila směna jsem se za ním chtěl jít podívat ,ale Kostra, ... pardon, doktor McCoy, mě tam nikdy nepustil. Říkal ,že to je pro Spocka lepší a že by určitě nechtěl ,abych ho viděl v tomhle stavu. Každopádně Jednou večer mi povolil návštěvu, protože Spock spal. Byl jsem tedy vpušťen do lůžkové části na ošetřovně.

Můj první důstojník ležel na nemocniční posteli a vypadal hrozně. Byl bledší než obvykle a na spáncích mu vystupovaly tepající žíly. Posadil jsem se k němu a on otevřel oči. Jeho pohled byl naprosto jiný než na jaký jsem u něj byl zvyklý, byl to pohled šelmy, co sleduje svou kořist. Možná spíš pohled šelmy, co svou kořist právě polapila.

Další dění už si moc nepamatuji. Vím jen, že jsem si znovu ověřil jak silný Spock je.

...

Ano, spali jsme spolu.

...

A ano, vím ,že jsme tím porušili nařízení flotily.

Rozhodně by bylo naprosto nesmyslné tvrdit ,že mě Spock znásilnil. Jsem si dobře vědom toho ,jak jsem se cítil, i toho že jsem to taky chtěl. Řekl bych ,že mě spíš překvapil, nebo že mi nedal prostor vyjádřit svůj názor na jeho nabídku. Prostě mě chytnul a bez okolků ohnul ... pardon, asi se nechávám trochu unést."

Kirk se zvedl a nalil si do skleničky Whiskey. Pak se usadil zpět a pořádně si loknul.

"Pokračování záznamu z hvězdného data 7591.1.

Po tom co se stalo ,mého prvního důstojníka horečka krve opustila. Rád bych ho tímto zprostil veškeré viny za to ,co se stalo. V době kdy jsem ho navštívil ,se nebyl schopen kontrolovat. Také musím dosvědčit, že mě na tuto skutečnost doktor Leonard McCoy několikrát důrazně upozornil."

Znovu si pořádně zavdal ze sklenice a hořce se pousmál.

"Jako polehčující okolnost bych chtěl uvést že tím ,co jsem udělal, jsem Spockovi, nepochybně zachránil život.

°°O°°

Následkem toho činu se však rapidně snížili mé velitelské schopnosti. Nejsem schopen se ve společnosti pana Spocka soustředit a cítím, že emoční stav ,ve kterém se nacházím, negativně ovlivňuje mé rozhodovací schopnosti. Každopádně ..."

Do diktafonu směřující kapitánův proslov přerušilo zapískání dveří.

"Končím záznam, Kapitán James T. Kirk " dořekl rychle a pak obrátil svou pozornost na dveře.

"Pane Spocku?"

Dveře se otevřely a za nimi stál vědecký důstojník. Stál jako vždy vzpřímeně s rukama sepjatýma za zády a na jeho štíhlé, chladné tváři se nacházel naprosto neutrální výraz. I přes to všechno však Jim poznal, že něco není v pořádku. Spock se téměř zdráhal vejít a jakmile se ocitl u něj v kajutě, zdálo se jako by ho jeho majestát opustil. Toho si samozřejmě mohl obyčejný člověk jen stěží povšimnout. Kirk se ale ve svém prvním důstojníkovy vyznal až moc dobře ,než aby mu uniklo lehké poklesnutí ramen a nenápadné shrbení, jako by se Spok pokusil schoulit. Nebo alespoň udělat vulkánskou alternativu "choulení se".

"Kapitáne." přikývl na pozdrav.

"Pojďte dál, Spocku." prohlásil Kirk poněkud rozpačitě, zvedl se ze svého křesla a popošel k vulkánci.

"Jsem rád že jste přišel. ... Ehm ... Dáte si něco k pití?"

"Ne děkuji, kapitáne."

"Dobře , tak tedy ... já si dám." prohlásil světlovlasý muž a spěšně si začal dolévat poloprázdnou sklenici.

Nalil si rozhodně větší množství než jen "dvojitou" whiskey, zadíval se na zlatavou tekutinu a zhluboka se napil.

"Kapitáne ...?"

Hluboký hlas ,který se za ním ozval ,ho poněkud překvapil, na pár vteřin téměř zapomněl ,že vulkánec už dorazil. Rychle se otočil a omluvně se pousmál.

"Mohu znát důvod mé návštěvy zde?" dokončil Spock svůj dotaz.

"J-Jistě .. totiž ... musíme si promluvit o tom ,co se stalo."

"O tom ,co se stalo mezi námi..." dodal James po chvíli ticha a pak rychle utopil další slova ve sklenici alkoholu.

Vulkáncův obličej vypadal zcela nezaujatě a jen napjatá ramena a pevně stisknuté dlaně za zády naznačovaly, jak moc se o tuto nezaujatost snaží.

"Jistě. Patrně myslíte incident, který se odehrál na ošetřovně během mého Pon Farr."

"Co jiného bych myslel." prohlásil trochu ironicky Kirk. Zřejmě na něj začal působit alkohol, což rozhodně nebylo dobře.

"Existují ještě další čtyři možné incidenty, které by se dali klasifikovat jako "to co se stalo mezi námi" ,ale tento mi připadá nejpravděpodobnější." odpověděl Spock s naprostým klidem a dál pozoroval napájejícího se Jima.

"Kapitáne," pokusil se vukánec opět upoutat Kirkovu už poněkud rozostřenou pozornost. Ten k němu zvedl oči jedním ze svých "psích" pohledů a mlčel.

"Myslím ,že teď je vhodná chvíle ,abych vás požádal o přeložení, propuštění ze služby nebo uvěznění za hrubé porušení předpisů a útok na nadřízeného kapitána."

"P-prosím?" nevěřícně zamrkal Jim.

"Osobně bych vám doporučil třetí možnost , ovšem dokážu pochopit ,že lidské emoce jsou značně svazující a myslím tedy ,že nebude vůbec nevhodné ,když si již nebudete přát mě víckrát vidět." Spockův projev byl rozhodný a vulkánec neumožnil světlovlasému muži ani nejmenší možnost ho přerušit.

"Všiml jsem si na vás všech příznaků stresu , když jste pobýval v mé přítomnosti. Z mých rozhovorů s doktorem McCoyem jsem pochopil , že tyto příznaky se omezují jen na mou osobu. Navíc jsem postřehl , že vaše pozornost při službě klesla o 16 procent. Vaše rozhodovací schopnosti dokonce o 38 procent. Proto je zcela nemyslitelné , aby má přítomnost na můstku pokračovala. Můžete se spolehnout, že pokud se rozhodnete mě přeložit, neprodleně po přesunu se udám. Samozřejmě takovým způsobem ,aby jste zůstal v anonymitě."

"Udáte se ... za co?!" nechápal Kirk.

"Za útok na vás, kapitáne."

"Ale … proč?"

"Protože jsem na vás zaútočil, přemohl vás a sexuálně napadl …" poslední Spockova slova vyzněla poněkud méně pevným tónem.

Nastalo naprosté ticho, Jim pozoroval vulkánce a zoufale se snažil pochopit co se to děje. Proč se chce udat a proč se tváří tak zvláštně. Myslel ,že o tom co se stalo Spock odmítne mluvit, nějak to zamluví nebo mu jen oznámí , že to byla velká chyba, kterou udělal pouze pod vlivem Pon Farr.

Nečekal ,že bude jeho první důstojník tak rozrušený a najednou měl pocit ,že mu musí vysvětlit ,že on to za chybu nepovažuje.

Odložil poloprázdnou sklenku na stůl a pomalu přistoupil k vysokému muži v modré uniformě.

"Spocku …" zavrtěl hlavou a upíral na něj své oříškové oči. "Nechci aby jste se udával nebo … nebo žádal o přeložení. Chci vás mít tady, na Enterprise …".

Zvedl ruku a přiblížil jí k vulkáncově obličeji.

Spock ho však bleskurychle chytil za zápěstí a zamračil se.

"Kapitáne …?" nedořekl otázku a Kirk v jeho hlase zaslechl rozčílení.

Lehce cuknul rukou , ale pevný stisk nepovolil. Šlehnul pohledem po vulkáncově dlani co zamezovala pohybu jeho paže a pak se vzdorovitě začuřil.

Tušil , že musí něco říci, právě ho však nenapadalo co.

Nevěděl , jak obhájit to na co teď myslel. Nevěděl ,jak říct tomu emočně zakrnělému muži před sebou, že mu na něm záleží a tak udělal to první ,co ho napadlo. Což bohužel, i díky jeho podnapilosti, nebyla žádná geniální myšlenka.

Znovu cuknul rukou, přitáhl se za ní k vulkánci a políbil ho.

Spock na několik vteřin zkameněl.

A pak najednou byla jeho sebekontrola ta tam. Prudce od sebe Kirka odstrčil.

Tak prudce ,až Jim zády narazil na roh svého stolu a tlumeně heknul.

"Přestaňte!" téměř vykřikl Spock a světlovlasý muž pochopil ,že tohle byl příkaz.

Kapitán zašmatal dlaní za sebe a opřel se o desku stolu. Ostrá bolest mu projela od ledvin až k zátylku, ale to právě teď nebylo to, čemu chtěl věnovat pozornost. Zvedl hlavu a pohlédl na vulkánce před ním.

Spock se zdál mnohem vyšší než před chvílí.

Dlaně měl pevně sevřené v pěst ,až mu zbělely klouby a jeho tvář byla zelená rozčílením. Jim dostal strach.

Jen málokdo by se nebál, kdyby viděl vulkánce takhle ,ale kapitán se nebál jeho. Bál se o něj. Něco bylo v nepořádku … ne! Všechno bylo v nepořádku. Znovu všechno pokazil ... jako vždy.

"Spocku, … já … já nechtěl." Zakoktal. "To … to proto ,co se stalo … proto ,co jste říkal."

"Mlčte!" prsknul Spock a jeho hlas zněl stále stejně hrozivě a autoritativně. "To vám to jednou nestačilo?! Proč se mě snažíte vyprovokovat?!"

"Ale Spocku …" pokusil se Jim znovu smířlivě.

"Řekl jsem , že máte mlčet! To co se stalo, bylo ostudné! To co se děje teď je ostudné! Měl by jste mě nechat vyloučit z flotily!"

"Ne, neměl!" prohlásil Kirk pevně a tak důrazně , jak v této situaci dovedl.

"Neměl , protože to co se stalo jsem udělal dobrovolně! Nenapadl jste mě! A já se vás nesnažím vyprovokovat! Snažím se vám ukázat že … že … že mi na vás záleží!"

"Záleží, vskutku?!" zavrčel vulkánec a probodl ho temným pohledem. "I po tom co jsem udělal?!"

"Ano, i po tom co jsme udělali." vážil slova Kirk.

"Proč jste za mnou přišel?! Proč jste mě nechal, abych ... abych vás tak odporně zneužil!" stále se rozčiloval Spock.

"Protože jsem chtěl ... a ... a ... Bylo to logické!" vyhrkl vítězoslavně kapitán.

Tmavovlasý muž svraštil obočí a tichem dal Jimovi prostor, aby vysvětlil jak to myslí.

"Jste můj nejlepší přítel ... můj T´hy´la. Byl by jste zemřel ,kdyby vám někdo nepomohl. Obětoval bych pro vás víc než jen svoje tělo."

Spock stále mlčel a tak Kirk pokračoval.

"To proč se ve vaší přítomnosti cítím nervózně není proto , že bych se vás bál, nebo vám něco vyčítal. Je to proto , že ... už je to měsíc a nemluvili jsme o tom. Chováte se jako by se nic nestalo ... ale ..."

Kapitán sklonil hlavu ,aby se vyhnul tomu pohledu , co se mu propaloval hluboko do mozku.

"Ty věci ,co jste říkal, to všechno co se stalo ... Doufal jsem, že se něco změní. Mezi námi."

"Co jsem říkal?"

Spockův hlas zněj znovu relativně klidně, zdálo se , že získal zpátky ztracenou kontrolu.

Jim upřeně hleděl do podlahy. To ,co se chystal říct, by pro něj normálně nemělo žádnou velkou hodnotu. Bylo už tisíce žen , které mu řekli něco podobného. Ale tentokrát to bylo jiné. Byl to Spock, jeho T´hy´la a on se najednou cítil neuvěřitelně zle.

Nechtěl se dozvědět ,že ten sen ve kterém už měsíc žije, je jen iluze. Věděl , že se mu Spock nevysměje, ale i tak. Tohle pro něj bylo příliš důležité.

"Řekl jste ,že mě milujete ..." prohlásil Jim téměř šeptem.

Následovalo nekonečné ticho. Kirk přešlápnul a pak zvedl oči k vulkánci ,který na něj hleděl neproniknutelným pohledem.

"Pak ... to patrně bude pravda, kapitáne." řekl nakonec rozvážně.

Jimovo srdce poskočilo a on se šťastně usmál.

"Moje neschopnost ovládat své emoce a city je zcela ostudná. Hluboce se vám za to omlouvám, kapitáne." prohlásil potom svým typickým rezervovaným tónem a složil si ruce za záda.

"Spocku ... copak ... copak to nechápete?!" Kirk se odstrčil rukama od stolu a přešel k vědeckému důstojníkovy.

"Velmi pravděpodobně ne, kapitáne." Jimovy se zdálo že se vulkánec obrnil svou nejtvrdší ignorancí, ale jemu nedělalo problém otevřeně mluvit o svých citech.

"I já vás miluji." usmál se na Spocka a ve tváři měl výraz něžné trpělivosti.

Vulkánec pozvedl obočí a krátce se nadechl.

"Fascinující." prohlásil po chvíli a Kirk si všiml ,jak mu jemě cukl koutek úst vzhůru.

"Už chápete , co se vám snažím říct , Spocku?" usmíval se Jim.

"Ano, kapitáne. Očividně nás spojuje stejná slabost, kterou vy, jakožto člověk považujete za cosi krásného a vznešeného." prohlásil rezervovaně , ale Kirk vnímal šibalský podtón v jeho hlase.

"N-no ... tak by se to taky dalo říct." připustil váhavě kapitán pak se vytáhl k vulkánci a pokusil se ho políbit.

Spock se lehce zaklonil a vyhnul se tak jeho polibku. "Takto bude náš vztah teď probíhat běžně?"

Jim mu koukal do očí z tak těsné blízkosti ,že téměř cítil žár jeho pokožky.

"Rád bych ..." zamumlal.

"V tom případě bych vám rád oznámil ,že nesouhlasím s tímto postupem a ..." vulkáncův projev byl razantně přerušen kapitánem ,který chytil Spocka za temeno a přitisknul své rty na jeho. První důstojník vyšel Jimovi, k jeho překvapení, vstříc. Vulkáncovy rty byly nelidsky horké , ale Kirkovi to přišlo vzušující.

Před měsícem se mu vpálili do paměti a on byl neskutečně šťastný , že se jich mohl znovu dotknout. Jejich něžný hluboký polibek byl až příliš brzy přerušen, když se tmavovlasý muž odtáhl od svého kapitána.

"Obávám se , že teď budu muset odejít." prohlásil tlumeně, hlubokým melodickým hlasem. "Slíbil jsem doktoru McCoyovi , že ho opět porazím v šachu a sejít se máme již velmi brzo. Bylo by nevhodné , abych přišel pozdě."

"Ale ... musíte?" pousmál se Jim, opět nasadíc jeden ze svých "psích" výrazů a snažil se , aby se jejich těla příliš nevzdálila.

"Velmi rád jsem si s vámi promluvil, kapitáne." pokývl vulkánec nekompromisně hlavou. Pak se otočil a zanechal lehce zmateného Kirka stát uprostřed místnosti.

KONEC