Setkání III - 2.část

 7. Epizoda

Kapitánův deník

hvězdné datum:49118

Dr.Mc Coy prošel časovou bránou Strážce věčnosti.Jsme nuceni vydat se s mým prvním důstojníkem do minulosti a pokusit se ho najít.Pokud neuspějeme , bude budoucnost jak ji známe , navždy ztracena.

 

- - -

 

Kirk se rozhlížel po nuzném pokojíku v Misii na Šestadvacáté, který sdíleli spolu se Spockem.

Stále mezi nimi vládlo napětí , kvůli událostem na Omikron Ceti 3.

Vulkánec se tvářil neutrálně jako vždy - z jeho pohledu nebylo poznat co soudí o tomto místě , ani o jeho majitelce , která jim tak šlechetně pomohla.

Kirk se na něj obrátil s otázkou :"Co myslíš ,Spocku , půjde sestrojit zařízení , které nám pomůže McCoye najít?"

"Pravděpodobně ano," odvětil suše Spock , jak bylo jeho zvykem , "budeme však potřebovat více peněz."

"To by nebyl až takový problém,Edith nám dnes odpoledne nabídla další práci a tím i možnost si přividělat." odpověděl nadšeně Kirk , když tu si všiml , že při zmínce o Edith Keelerové sebou Spock nepatrně škubl.

-Vida- pomyslel si škodolibě Kirk a uložil si tuto událost pečlivě do paměti.

 

- - -

 

Kirk začal trávit s majitelkou misie pro chudé stále více času.

Nejprve to dělal natruc Spockovi - nemohl jen tak lehce zapomenout na Omikron Ceti 3-,ale po delší době strávené s ní poznal , že je to velmi inteligentní , otevřená a milá žena a kormě toho - bylo příjemné zjistit , že o něj někdo stojí a jeho zájem byl víc než patrný.

 

Spock se tvářil jako by se ho celá záležitost netýkala a Jima to velmi mrzelo.

Možná i z toho důvodu se protáhlo jeho loučení s ní na chodbě .

Edith byla citlivá a a něžná a jemu připadalo víc než přirozené ji na rozloučenou políbit.

Dlouze a něžně.

Bohužel si nevšiml Spocka , který vše z povzdálí pozoroval.

Na okamžik z něj spadla vulkánská maska a kdyby se v té chvíli Kirk otočil , spatřil by v jeho tváři nekonečný smutek.

 

- - -

 

A tak trávili dny prací a večer volnou zábavou každý sám.

Spock se tvářil velmi zaměstnaně , každou volnou chvíli věnoval sestavováním malého počítače - -zařízení , které jim mělo pomoci najít Mc Coye.

Byl málomluvný a odtažitý a tak Kirk trávil večery s Edith.

Když se jednou vrátil z dlouhé romantické procházky , našel Spocka v meditativní pozici zcela pohrouženého do sebe.Oči měl zavřené , přikryté závojem hustých černých řas a v jeho pohublé bledé tváři se dorážel takový klid a mír , že mu Kirk na moment velmi záviděl.

 

Přál si alespoň na chvíli pocítit podobný stav absolutního uvolnění a splynutí s okolním světem jako on.

Uvědomil si , že podobně jako Vulkánec , i on hledá klid , ale jiným způsobem.

Neumí se natolik koncentrovat , aby toho stavu dosáhl meditací , proto vyhledával Edith , která rozptylovala jeho myšlenky a tím se nakrátko odpoutal od problémům , kterým čelil.

 

-Člověk není jako Vulkánec - pomyslel si , - nedokáže být dlouho osamělý , bez pocitu marnosti , že mu kdosi chybí.

Ale možná ani on , i když to skrývá.........

Kirk se ke Spockovi zlehka přiblížil v nesmyslné touze dotknout se ho , přesvědčit se , že i on je tvor z masa a krve , i když jiné barvy.

Spock náhle otevřel oči , zadíval se do Jamesových a přes tvář mu přelétl stín smutku.

Kapitán Enterprise pochopil , že je to kvůli Edith - a náhle se nastyděl.

 

Pochopil , že Spock za ním nikdy nepřijde sám a nemá cenu se trápit navzájem různými flirty .

Z jeho očí poznal , že se nemusí držet zpátky , že stud ani hraná hrdost nejsou na místě a když Vulkánec neumí překonat sám sebe , musí to udělat sám.

Posadil se proti němu a zlehka se dotkl jeho ruky - byla horká .

Spock ho jen pozoroval , vyčkával a neucukl - nebyl si Kirkovým chováním jist.

V pokoji se sešeřilo , slabý plamen meditativní svíčky ozařoval jejich obličeje , ale oni se nehýbali a jen se zlehka dotýkali ruky toho druhého.

 

-Tenkrát před lety nebyl na romantiku čas- napadlo Kirka ,-a proč také.Já chtěl jeho , on chtěl mě...nebo snad ne?

 

"Proč jsi se mnou tenkrát šel?" zašeptal James , přibližujíc se k vulkáncovým rtům , které ho lákaly jako Adama zakázané ovoce.

"Protože jsem ...." nedokončil důstojník.

"Cítil?...Že k sobě patříme?..."

Spock na to nic neřekl , jen mu zlehka přejel dvěma prsty po hřebu ruky a stočil levý koutek nahoru v náznaku úsměvu.

To slabé gesto stačilo , aby se Jamesovi nahrnula krev do tváře - neodolal a přejel Vulkánci po zahnutých špičkách uší jako kdysi.

Spock trochu sklopil řasy ale pak své temné oči upřel do Kirkových světle oříškových.

 

-Jsem tvůj - říkali , - proč jsi pochyboval?

 

Kirk , fascinován jeho pohledem , zlehka sfoukl plamen svíčky a oba se ponořili do tmy.

Cítil horkost prstů na své tváři a nebránil se vpádu přítelovi mysli.

Na okamžik byli jedno , jedna duše- jedna mysl.

Ten prchavý moment pocítil to , to si tolik přál.......pocit takového klidu a vyrovnanosti , a přitom něžnosti a citu....něco,co by u Spocka nikdy nehledal.

Konečně pochopil , proč sis vulkánské páry neprojevují něžnost jinde než v soukromí - nepotřebují to. Oni to cítí stále. Jsou stále spolu -v myšlenkách.

Jako oni dva.

Nepotřeboval důkazy přízně , sympatie , úsměvy ani polibky........teď stačil záchvěv řas , stočený koutek úst , pozvednuté obočí a věděl........Není sám.

 

- - -

 

Kapitánův deník

Hvězdné datum:49231

Mc Coy byl nalezen živ a zdráv.Společně jsme úspěšně prošli Strážcem věčnosti.

Posádka je zachráněna a opouštíme planetu , která díky možnostem změny historie dána do karantény nejvyšším velením Hvězdné flotily.

Edith Keelerová zemřela při nehodě.Kirk konec.

 

8. Epizoda

Kapitánův OSOBNÍ deník

Hvězdné datum: 51378

Spock a já se stále míjíme.Někdy ho cítím v myšlenkách a jindy ne.Nevím ,zda to dokáže sám regulovat ,ale mívám pocit narkomana , který nedostane svou dávku , když není se mnou.

Je to šílené.

Po nebezpečné misi na Denevě , kde jsem přišel o bratra Sama , švagrovou a málem i o synovce a Spocka mám hrozné myšlenky , že ho ztratím navždy.

V době , kdy byl Spock mimo sebe se naše pouto začalo vytrácet - zřejmě ho uvolnil sám , abych netrpěl spolu s ním.Ta věc , která jím byly prorostlá , díky které skoro ztratil zrak... bože,jak jsem trpěl a přesto jsem musel zachovávat klid jako kapitán.

Mezitím přišli další mise , další povinnosti , díky kterým se vzdalujeme.

Zvláště ten boj s Klingony a s "bohem" Adonisem nám dali zabrat.

Nyní je opět odtažitý a cítím , že ho něco trápí...

 

- - -

 

Mc Coy vrazil do kapitánské kajuty jako vichřice.

"Jime,musíme Spocka dostat na Vulkán" vyrazil ze sebe.

"Uklidni se , Kostro , a řekni mi o co jde. Byl u tebe na vyšetření? Co s ním je?"

Mc Coy si byl vědom šokující zprávy , i toho , jak Jim netrpělivě čeká na vysvětlení událostí , kdy jim Spock předvedl svůj výbuch vzteku a hlavně toho, jak se osočil na sestru Chapelovou přímo před zraky ostatních členů posádky.

"Já to neumím vysvětlit , Jime , ale jeho fyzická a psychická stránka je v takové nerovnováze ,že se obávám nejhoršího.A on stále jen opakuje , že se musí dostat na Vulkán.....snad alespoň tobě řekne , co se s ním děje." dokončil šéflékař a Kirkovi po tomto sdělení naskočila husí kůže.

 

- - -

 

Kirk seděl v kajutě svého vulkánského důstojníka a vstřebával informaci , kterou právě obdržel.

"Takže ty mi tu tvrdíš , že potřebuješ sex , je to tak? V čem je problém?"

Kirkovi oči sršeli vztekem , když to říkal a klouzali pohledem po Spockově těle , které se chvělo vyčerpáním po vypětí , které podstupoval.

"Jime ,tvá formulace je velmi nepřesná " ohradil se tiše Spock.

Kirk vstal a rozčileně přecházel po kajutě , ruce rádoby furiantsky zastrčené v kapsách a cítil se jako žena , které někdo řekl - jsi hodná holka , můžeme být dál přátelé?!

"Jak mi tedy vysvětlíš to tvoje propojení myslí , proč jsi to vůbec udělal , když máš v úmyslu se oženit.....pardon.....já zapoměl - ty jsi přece zasnoubený!" vyjel na Vulkánce kapitán neovládajíc se .

" Jime , pokud jsem ti naším propojením myslí způsobil potíže , velmi se omlouvám. Ujišťuji tě , že zde nejde o nějaké fyzické hrátky z potřeby uspokojení .

Ani o naše hluboké přátelství , které nepomine.

Být nezadaný Vulkánec v mých letech je velmi neobvyklé , budí to nežádoucí pozornost a musím myslet i na svou rodinu.

Potřeba pon farr je spletí fyzické a psychické stability, kterou v životě potřebuji ,dokonce mě ohrožuje na životě a až tahle mise skončí a ty se jistě oženíš také , pochopíš ...."

"Jestli jsem to dobře pochopil - lepší vrabec v hrsti , než holub na střeše..?" zahořkle po něm hodil pohledem Kirk.

" Dobrá " narovnal se v kapitánské pozici a ledověji než Spock a s důrazem na všechna slova sdělil svému důstojníkovi : " Bohužel , pane Spocku , žádost se zamítá vzhledem k důležitosti

naší přítomnosti na Altair 6. Po skončení jednání máte samozřejmě právo vzít si zaslouženou dovolenou. "

Otočil se na podpatku a vyšel s bušícím srdcem z jeho kajuty.

Za sebou slyšel ohlušující ránu a zvuk praskajícího monitoru u počítače.

 

- - -

 

Kirk se v noci převaloval a nemohl spát.Trápila ho jeho poslední tvrdá slova a musel stále myslet na Spockovo vysvětlení - teď už s chladnou hlavou.

 

Opravdu by chtěl být jeho celoživotním druhem , spojen hlubokým partnerským propojením mysli až do konce života , nehledě na přísné Směrnice hvězdné flotily a čelit v budoucnu posměškům ,když už ne celého velení - tedy alespoň posádky , která má oči všude?

A co se od vulkánského druha vlastně očekává?

Nezatouží on sám v budoucnu opravdu po ženě , dětech , rodině?

Snášet Spockovi nenálady , žít vedle někoho tak racionálního a logického ,že si občas připadal jako barbar , který neumí počítat do pěti?

A co jeho přirozené lidské touhy - to bude muset čekat v budoucnu každých sedm let , než se Spockovi uráčí ho obšťastit?

Nebo snad bude pravidelně navštěvovat jeho ložnici s pocitem povinnosti k ubohému emotivnímu nenasytnému lidskému partnerovi?

 

Tady Kirk poznal , že už opravdu přestřelil.

 

Ale Spock měl v podstatě pravdu.Vysvětlil mi zcela logicky jak se věci mají. On nemá čas čekat jako já roky , než si bude jist. A trpí....Musí to být pro něj nepředstavitelné - takový chaos , který nedokáže zvládat a do toho ta pudová fyzická touha , bránící mu , aby vše promyslel do důsledků.

Pokud mu překazím jeho sňatek , jeho snoubenka ho odmítne a jeho jistota se rozpyne.

Je si opravdu jist ,že mu bude oporou po zbytek života?

Dokáže ho vůbec natolik psychicky uspokojit , aby jeho pon farr pominul beze zbytku?

To nemohu riskovat . Záleží mi na něm ,tak moc , že ho přenechám jiné.....

Kirk se převalil na lůžku k interkomu a přepojil se na můstek : "Tady kapitán. Pane Sulu , kolik času by zabrala změna kursu na Vulkán s jednodenním prodlením a zpět na Altair 6 ?"

 

- - -

 

Spock seděl u svého počítače a procházel si zprávy z Vulkánu.

Dávná fotografie jeho snoubenky mu neříkala zhola nic , necítil víc než potřebu fyzického pouta , které se v při představě kapitána ani poutem nazvat nedalo.

Kdyby alespoň dokázal racionálně myslet. Ale něco silnějšího , než on sám ho nutilo vybrat tuto eventualitu.

V přítomnosti Jima cítil lásku , něžnost ,touhu a přesto dokázal být sám sebou.

Jejich pouto z doby nebezpečného hledání Mc Coye v 20. století bylo sice na vulkánská měřítka velmi slabé a z hlediska pon farr neuspokojující , přesto měl dojem ,že je to to nejsilnější co si kdy ke komu vytvořil.

 

Logicky by manželské pouto k T' Pring mělo být stejně uspokujující , ne-li silnější.

Pocítil prudký odpor a jeho valící se emoce ho nepříjemně zaskočily.

 

-Copak jsem ztratil i poslední zbytky zdravého vulkánského rozumu? - pomyslel si znechucen sám sebou.

-Co je tak nepřirozeného na tom , oženit se z nutnosti každého Vulkánce ,mít děti a stabilní domov .

Nespolehát bezhlavě na poblouznění nelogicky přemýšlejícího člověka , byť by byl tak skvělý jako kaptán J.T.Kirk.

Vždy chtěl mít syna ,kterého by vychovával a choval se k němu jinak , než jeho otec Sarek k němu.

Podle vulkánských zvyklostí a logiky ,ale přesto tak , aby se nikdy necítil tak osamělý a izolovaný s pocitem nedostatečnosti jako on . Jeho syn by měl být hrdý na svůj původ a zároveň vědět , že pro svého otce je vynikající takový jaký je. I s lidskou krví ve svých žilách.

Mimoděk mu přelétl myslí obraz bystrého chlapce se špičatýma ušima a zvlněnými světlými vlasy ,které mu neposlušně padají do čela.

 

- - -

 

Doktor Mc Coy si zkoumavě prohlížel kapitána , když dal příkaz sestře Chapelové , aby zpravila Spocka o definitivním kursu Enterprise letět na Vulkán.

Kirk vypadal strhaně jako po těžké bitvě a Mc Coy nechápal , co je tak těžkého na tom , povolit Spockovi jednodenní dovolenku.

Začínal mít pocit , že se tu děje něco , co mu uniká.

 

Po cestě na můstek potkali Spocka a jeden pohled na něj stačil oběma k tomu , aby pochopili ,že už několik dní nespal.

Byli velmi překvapeni , když je Spock pozval na vulkánský obřad - Mc Coy byl nadšen , Kirk už méně , ale pak ho napadlo , že jsou jeho jedinou oporou a souhlasil.

 

Na Vulkánu bylo strašné vedro a špatně se mu dýchalo.Jediný pohled na T'Pring stačil Kirkovi k tomu ,aby jí odhadl jako proradnou a vypočítavou potvoru.

A také ano.

Když zvolila souboj namísto svatby pochopil , že měl pravdu.

T'Pring si ho zpod sklopených řas prohlížela a její pohled nevěstil nic dobrého.

Měl silný dojem , jako kdyby poznala o co tu jde , i když to bylo prakticky nemožné.

Když ho pak zvolila jako protivníka proti Spockovi - jako svého šampiona - poznal , že jeho tušení bylo správné.

-Chceš , aby zemřel jeden z nás?Takovou radost ti ale neudělám , ty mrcho!- pomyslel si Kirk a odhodlaně vystoupil vpřed , připraven se bít na život a na smrt se svým milovaným.

 

V duchu si pečlivě připravoval plán a jestli Bones dobře pochopí co má dělat , vyjdou z toho vítězně oba.

 

- - -

 

Spock stál uprostřed bitevního placu , napravo od něj se právě transportoval doktor Mc Coy s kapitánem Kirkem ,ležícím na zemi.

Nalevo čekala T'Pring s ostatními na jeho verdikt.

Zvítězil a měl tedy právo odmítnout ji ,pokud si to přál , tak jako ona předtím jeho. Jeho krev se už nebouřila jako při souboji , teď byl plně sám sebou a jediné co cítil byla ledová strnulost a bezedná prázdnota.

 

-Ztratil jsem Jima.... - to jediné mu probíhalo hlavou , to jediné bylo pro něj podstatné.

T'Pring ponechal jejímu osudu , který si sama zvolila ,nezáleželo mu na ní a popravdě se na ní nemohl ani podívat.

Nechal se transportovat na Enterprise , odhodlán se vydat okamžitě do rukou spravedlnosti .

Přestože byl v záchvatu plak tow - horečky krve - a kapitán šel do souboje dobrovolně , byl naprosto přesvědčen o své vině a nechtěl to nechat bez následků.

 

- Zabil jsem Jima , to jediné na čem mi záleželo , toho jediného kdo měl dokázal vyvést z rovnováhy bez pocitu negace , toho jediného , ke kterému cítím to ,co málokterý Vulkánec cítí. On byl moje světlo v temnotě. On byl má lidská půlka duše. Proč jsem to nepochopil dříve?

 

- - -

 

Uběhla skoro půlhodina po transportu na Enterprise.

Spock , Mc Coy a Kirk seděli na ošetřovně a Spock stále ještě vstřebával informace o geniálním kousku , který sehráli doktor s kapitánem , aby nenarušili přísný vulkánský rituál souboje a zároveň , aby oba protivnící vyvázli se zdravou kůží.

Jak prosté.

Jedna injekce navozující hluboké bezvědomí - podobné smrti - namísto injekce podporující životní funkce.

Mc Coy si právě utahoval ze Spocka kvůli jeho silně emotivní reakci na zprávu , že kapitán žije - jako ostatně obvykle.

To byla voda na jeho mlýn.

Spockovi to ale bylo jedno.

Nezáleželo mu v té chvíli na ničem jiném , než na tom , že JEHO Jim je v pořádku , že je naživu. Vědomě zalhal doktorovi o zmizení svých příznaků horečky.

Bylo to pro něj velmi nepříjemné , ale měl vlastní plán , po kterém doktorovi nic nebylo.

 

- Teď už je zcela jasné , že jediný partner v životě je pro mě Jim. Nelze jinak.

A já raději zemřu v plak tow , než abych se oženil s někým jiným. Přestože je to nelogické , je to jediná možná varianta.

- - -

Spock stál před dveřmi kapitánovi kajuty , ale stále jako by mu něco bránilo vejít.

Najednou se dveře otevřeli a on uslyšel Kirkův hlas.

"Budeš tam stát ještě dlouho?"

Vešel dovnitř a spatřil Jima ležícího na posteli , ruce složené pod hlavou , nohy zkřížené ležérně přes sebe a na tváři neodolatelný úsměv , který měl kdysi , když ho poprvé sváděl.

 

Spock přistoupil blíž a pronesl vážně: "Odpusť mi , Jime. "

Přisedl k Jimovi na postel a vzal jeho ruce do svých v němém gestu nejvyšší pokory.

James se naklonil a políbil ho prostě a lehce na rty .

" Už nic neříkej " vydechl a podíval se mu zblízka do tmavěhnědých očí." Ukaž mi svůj oheň."

 

Vulkánci zapláli oči a třesoucími se prsty našel Kirkovy body psí na jemné tváři.

Kirkovi se překvapením rozšířili zorničky.Tak spalující pocit vášně a intenzivní touhy neznal.

Měl dojem , že se celý svět rozpadá a on se soustřeďuje jen na Spocka , nic jiného nebylo podstatné.Cítil jeho vařící se krev , jeho tepající puls v šíleném tempu , každou buňku jeho těla.

Cítil vlastní horkost, která ho prostupovala a zastavila se v podbřišku , odkud vystřelovala do celého těla .

Při pohledu na Spocka poznal , že cítí to samé.

 

" T'hy'la " vydechl Vulkánec z horkých suchých rtů , vzal jeho dlavu do dlaní a upřeně se na něj zadíval z blízkosti pár centimetrů ,"zavazuji se ti svou duší i tělem.....chceš tuto nabídku akceptovat?"

"Nikdy jsem nechtěl nic jiného" ujistil ho James , jemně ho přitahujíc blíž , až se jejich rty setkali a on mu hladově ukradl jeden polibek.

"Navždy chci být tvůj t'hyla , tvá druhá polovina a druh do konce života....."

 

Po tomto prohlášení mu nedočkavě zajel rukama pod horní díl uniformy , přetáhl mu jí přes hlavu a krátce se pokochal pohledem na Spockovu vizáž v termálním krátké černém triku , s rozcuchanou ofinou a planoucím pohledem v očích.

" Jsi neodolatelný , " zašeptal vášnivě , " T'Pring snad musela být slepá....." a zavzdychal ,když mu Spock štíhlími prsty přejížděl po těle , pokrývajíc jeho krk krátkými horkými polibky.

" Nemysli na to" přerušil Spock jeho úvahy a začal mu svlékat jeho uniformu , skládajíc jí zároveň na okraj pelesti.

Toto jeho automatické gesto vyvolalo mimoděk Kirkův úsměv .

Při všem tom vzrušení pocítil vlnu něhy a on definitivně věděl , že jeho rozhodnutí - být vulkáncovou součástí - je jediné správné .

 

- - -

 

kapitánův OSOBNÍ deník

Hvězdné datum: 51743

Spock a já jsme nyní definitivně spojeni partnerským poutem.

Jelikož je to však v rozporu se Směrnicemi hvězdné flotily , zůstává náš vztah utajen.

Mám podezření , že Mc Coy něco tuší , ale nedává nic najevo. Přestože mě mrzí , že nemohu být před svým přítelem upřímný , je to bohužel nezbytné.

Spock se chová naprosto chladnokrevně a profesionálně jako vždy a i já , pokud chci pokračovat i nadále v naší misi jako kapitán , si budu tuto jeho vlastnost muset osvojit.

Není to tak těžké , na člověka , neboť jsme stále spojeni poutem tak silným , že nemám potřebu ho stále sledovat ....jeho myšlenky jsou mými a přestože znám jeho názory jako vědeckého důstojníka , jsem nucen před osazenstvem můstku komunikovat s ním verbálním způsobem .

Začínáme působit dojmem absolutně sehrané dvojice , nikoho by však nenapadlo , co je pravým důvodem.

Naše mise nesmí být ohrožená našimi osobními důvody.

 

9. Epizoda

Přestože zachování jejich vztahu v tajnosti byla vážná věc a bylo třeba se chovat obezřetně a s nejvyšší opatrností -jak stále zdůrazňoval Spock - Kirka nastalá situace začala bavit.

Při "schovávačkách " se Spockem si připadal jako mladý rebel , který dělá něco zakázaného .

Občasné Mc Coyovi zkoumavé pohledy mu ještě nahrávaly.

Zároveň mu činilo zvláštní potěšení vyvádět Spocka z rovnováhy , přestože ho miloval a nikdy by pochopitelně nenarušil jeho autoritu.

Kdykoliv k tomu byla vhodná příležitost , zatáhl ho chvatně do kajuty a přitáhl k sobě.

Věděl ,že se chová jako zamilovaný blázen , ale bylo mu to jedno.

Teď už věděl , že Spock cítí to samé , jen to dokáže pozoruhodně vytěsnit při plnění různých pracovních povinností.

Kirk pochopitelně také , pokud šlo o závažné věci , ale občas si vzpoměl na jejich předchozí noc .

To pak využíval toho , že Vulkánec jeho myšlenky zachytí - stačilo se jen otočit k jeho stanovišti a zvědavě se zeptat : "Něco nového ,pane Spocku? " a vyslat svůj svůdný úsměv.....

 

Spock často poukazoval na to , že je logičtější využívat jeho kajutu.

Do soukromí prvního důstojníka si málokdo troufl , na rozdíl od kapitánovy kajuty , kde Kirk řešil kdeco , dokonce i ve svém volném čase.

 

- - -

 

Toho dne jeli v turboliftu všichni tři.Mc Coy se opět navážel do Spocka a ten mu neméně trefně vrátil jeho smeč , jako už tolikrát.

Jediný pohled na jeho rádoby udivené zvednutí obočí a sarkastická poznámka s flegmatickým nádechem stačila Kirkovi k tomu , aby se impulsivně rozhodl , jak bylo již jeho zvykem.

"Spocku ,pojďte , prosím ,se mnou .Chci s vámi projednat tu smlouvu s telaritskou obchodní lodí na vývoz cívek v gama kvadrantu.

Jen co za nimi zavřeli dveře , přiložil mu James dlaně na jeho štíhlé boky a přitiskl ke stěně.

"Dlouho jsem tě neviděl" zamumlal , hladově ho přitom líbajíc na krku.

"Ale Jime , právě jsme přece....." chtěl namítnout Vulkánec , ale jeho milenec se jen ďábelsky svůdně usmál.

" Já myslím TAKHLE " zašeptal a vzrušeně mu jazykem obtáhl špičatý konec jeho ucha.

Věděl až moc dobře, jaký to má na něj vliv a vulkáncova reakce na sebe nenechala dlouho čekat.

Spock táhle zasykl a slastně přimhouřil oči . Když je pak otevřel , spatřil v nich James žár , který zbožňoval.

" Spocku !" vydechl , když ho pak Vulkánec drsně přitáhl za jeho zadnici a promnul mu půlky.

"Jime ," šeptal mu mezi polibky , " je to velmi riskantní počínání , doktor Mc Coy se může kdykoliv vrátit..."

"Já si ale nemohu pomoct," odpovídal přerývavě jeho nenasitný lidský milenec , vsunujíc mu jazyk do jeho úst a pravou ruku pod jeho opasek.

" Nejsem jako ty " neodpustil si s úsměvěm malé pošťouchnutí - vzápětí však jeho ruka zjistila , že je na omylu.

Tvrdá vyboulenina pod látkou na Spockových kalhotách napovídala něco jiného.

Vulkánec jen zvedl levý koutek ve svém zvláštním poloúsměvu a pronesl mírně :

" T'hy'la , to , že se plně ovládám , přece neznamená , že po tobě také netoužím " a s důrazem na svá slova mu uvolnil opasek , nechal sklouznout Kirkovy kalhoty a uvolnil mu ze spodků jeho vzdutou chloubu.

Pak klesl na kolena a lehce přejel jazykem vnitřní stranu jeho penisu tam a zpět.

 

"Aáách ,Spocku!" zavzdychal kapitán a vášnivě ho přitáhl za vlasy a začal přirážet do jeho horkých úst.

Věděl , že Spock z hlediska efektivity a kvality styku rád protahuje hrátky co nejdéle ,ale byl tak vzrušený , že si nebyl jist , jestli dnes vydrží.

Napěchovaný penis mu vibroval a slastné křeče mu vystřelovaly až do podbřišku , když ucítil , jak vulkáncova ústa na chvíli opuštějí jeho chloubu.

"Spocku , nepřestávej " sténal Kirk roztouženě , chtěje ho ještě zadržet dole.

Pak v něm ale pohled na prvního důstojníka , uvolňujícího si opasek a svlékajícího si dolní část uniformy , vyvolal úsměv plný očekávání.

 

" Otoč se ,t'hy'la ," zachraptěl Spock a jednou rukou si uvolnil svou vztyčenou chloubu , kterou si rukou promnul tak , že vyloudil pár kapek preejakulátu.

Kirk měl rád pozici "zezadu" , ale nechtěl přijít o příležitost ,pozorovat měnící se Spockův výraz a tak ho jen uchopil za ruku a přitáhl ke stolu.

Hbitě se na něj vyhoupl , lehl si na záda , skopl nedočkavě kalhoty z lýtek na zem a přitáhl si nohy směrem k sobě se zadní štěrbinou nasměrovanou proti svému dobyvateli.

Vulkánec už na nic nečekal , přistoupil k němu , navlhčil si prsty a opatrně je vsunoval jeden po druhém do nedočkavého otvoru před sebou.

Druhou rukou si masíroval zvrdlý pyj a se zrychleným dechem čekal , až se Jim přizpůsobí jeho rozměrům.

" Sakra , Spocku , " přerývavě oddechoval Kirk , "já už nemohu čekat ani minutu , kromě toho jsem zvyklý na tvou......aaach....." zalykal se ,když ho vulkáncovy prsty opustily a on mu začal pomalu zasouvat svůj zázrak přímo do těla.

"...velikost......bože ,jsi vážně obrovský....." zahekal Kirk , při pokusu dokončit větu.

 

Spocka to povzbudilo , uchopil ho za chladné měkké boky a pomalu , ale rozhodně přirazil.

Prohnul se rozkoší , těsný prostor v něm vyvolal vlny silného vzrušení a rychle se šířící plamínky jeho vnitřního ohně spalovali poslední zbytky sebekontroly.

Přivřel slastně oči a z horkých rtů mu uniklo zasténání .

Začal systematicky přirážet a mimoděk zatnul nehty do Kirkových boků.

 

Jeho tlumené vzdechy zněly Jamesovi jako ta nejsladší a nejsmyslnější symfonie , bohužel však cítil ,že vlna orgasmu se již neodkladně blíží - měl pocit jako by jeho tělo mělo explodovat pod náporem tlaku velkého vulkánského penisu.

Sténajíc , vystříkl svou touhu na Spockovo břicho .

Stále však cítil doznívající chvění , neboť jeho milenec nebyl hotov.

Zmámeně tedy otevřel oči a s uspokojením pozoroval svého nejdražšího , jehož steny nabývaly na intenzitě.

Spock stál pevně rozkročen nad ním , vzrušeně prohýbal své štíhlé pevné tělo a jeho tvrdé mužství projíždělo těsným otvorem překvapivě lehce.

Díky své sebekontrole mu trvalo delší dobu , než dospěl k orgasmu ,ale Kirk si již zvykl.

Kromě toho chtěl , aby jeho t'hy'la byl také plně uspokojen.

 

- - -

 

Vtom zaslechli za dveřmi bzučák a hned nato Mc Coyův hlas : " Jime , mohu vstoupit? "

Oba aktéři na sekundu ustrnuli.

Byl to mžik.

První se vzpamatoval Spock - bleskurychle si natáhl kalhoty a dvěma skoky byl v sonice.

Duchapřítomně stačil Kirkovi hodit ručník , který si ho omotal kolem pasu právě včas , neboť do kajuty již vcházel Mc Coy.

Udiveně se rozhlédl kolem sebe a pak zaměřil svůj pohled na kapitána , který stál u stolu s ručníkem omotaným kolem beder.

" Kostro , právě jsem byl v sonice. Nech mě převléknout , hned jsem u tebe na ošetřovně."

 

Mc Coy si všiml , že Kirkův hlas zní trochu zadýchaně a jeho uniforma je ledabyle rozházená kolem stolu.

Mimoto se kapitánova hruď leskla potem , přestože tvrdil , že byl právě ve sprše.

Střelil okem k sonickému koutu , kde - jak měl pocit - zahlédl stín.

" No tak ,Kostro , necháš mi trochu soukromí ?" zastoupil mu cestu Kirk a jeho ústa se zvlnila omluvným úsměvem.

Mc Coy si dal dvě a dvě dohromady , pokrčil rameny a odpověděl : " Jistě , Jime , budu na ošetřovně."

Otočil se a zamyšleně odcházel.

 

- To snad není možné - myslel si , - copak Jim nezná nařízení ? S kterou členkou posádky může takhle riskovat ?

Nesmí nechat Jime ,aby se nechal zkompromitovat nějakou pobočnicí nebo laborantkou , mohl by ohrozit svou kapitánskou pozici.

- Tohle si s ním vyříkám - sliboval si, - ať se mu to líbí nebo ne.

Od toho tu přece dobří přátelé jsou.......

 

10. Epizoda

V kapitánské kajutě vázla konverzace.

Přestože doktor Mc Coy přinesl na zahřátí láhev Saurijské brandy , Kirk nebyl příliš nadšen přátelskou přímočarostí svého šéflékaře.

" Promiň , Jime , že jsem o tom začal , chápu , že tvoje soukromí je tvá věc , ale přesto...jako tvůj přítel.." ,a Mc Coy vložil důraz na poslední slova , "...tě musím upozornit na riziko tvého počínání."

Kirk se zachmuřil a zvedl oči směrem k lékaři : " Ano , Kostro , máš pravdu...je to jen má věc."

 

Mc Coy se zarazil a uraženě podotkl : " Tady je v sázce tvoje pozice a já jen nechci , abys měl potíže , chápeš? "

Pak se nadechl a dodal smířlivě : " Ženské jsou ženské, slavný kapitán jako ty je terno a kdo by odolal se pochlubit alespoň přítelkyni ? Směrnice znáš nejlépe sám.....Vztah mezi důstojníky a posádkou....."

James Kirk seděl a přemýšlel. Věděl , že to Mc Coy myslí dobře , až na to , že se mýlil v jedné zásadní věci - jeho nemohla prozradit mladá naivní členka posádky , ovšem to mu říci nemohl.

Bylo to velmi osobní.....a nebyla to pouze jeho věc.

 

- - -

 

zápis do deníku zastupujícího velitele

hvězdné datum: 57456

Kapitán s výsadkem se zúčastnili jednání se zástupci planety Halkanů o těžbě krystalů dilithia.

Při transportu došlo v důsledku silné iontové bouře k materializaci našeho výsadku v paralelním vesmíru a zde na palubě Enterprise máme nyní protějšky kapitána Kirka , doktora Mc Coye , spojového důstojníka Uhury a hlavního inženýra Scotta.

Tyto jejich protějšky z jiné dimenze jsou agresivní a proto byli zadrženi dokud nebudeme schopni situaci regulovat.

Iontová bouře narušila obvody transportéru a není jisté , zda se podaří přesun kapitána a ostatních zpět.

První důstojník Spock - konec.

 

- - -

Kirk spolu s Mc Coyem,Uhurou a Scottym stáli otřeseni na ošetřovně " zrcadlové " Enterprise a nemohli se vzpamatovat po tom , co viděli.

Kirk promluvil jako první.

" Jedno je jasné , nesmíme dát za žádnou cenu najevo žádné překvapení z jejich zvyků či chování. Pokud odhalí , že sem nepatříme - zabijí nás."

Kirk si všiml , jak se Uhura chvěje.

Přistoupil k ní a objal ji : " Uhuro , zvládneme to . Dostaneme se zpět . Jestliže jsme my zde ,naše zrcadlové protějšky jsou na naší Enterprise a Spock udělá všechno proto , abychom se vrátili."

Mc Coy se obrátil ke Kirkovi a s obavami pronesl : " A co Halkané ? Všichni zde předpokládají , že tvůj rozkaz bude - vyhladit je..."

Kirk se zasmušil .

" Budu se snažit to zdržovat , ale tenhle paralelní Spock mi šlape na paty. Sleduje mě jako ostříž a vypadá velmi nebezpečně.Nevím nakolik má v sobě morálních zásad a tak hlavně před ním - pozor na jakékoli projevy údivu nad jejich počínáním."

Kirk si povzdechl a vzpoměl si na Spocka.

- T'hy'lo...uvidím tě ještě?-

 

- - -

 

Spock procházel kolem cely , kde byli umístěni paralelní protějšky kapitána a výsadku.

S vědeckým zájmem fascinovaně pozoroval ten velký rozdíl , zvláště u Jima Kirka.

Měl už příležitost poznat jeho "druhou -tu horší " polovinu.

Tato zkušenost byla však odlišná.Cítil i přes neproniknutelnou stěnu pouto , které je nějakým způsobem spojovalo a uvažoval , jak je to možné.

Zřejmě jejich pouto koexistuje i jiných vesmírech.To ho utvrdilo v tom , že jejich setkání a vztah není jen náhodné - je dané , je nezbytné.

Se založenýma rukama pozoroval Kirka a ten se mu díval přímo do očí.

Jeho pohled byl animálně nespoutaný a přestože z něj sálala agrese , krutost a silná negace, nemohl mu upřít cosi přitažlivého , jakkoli to znělo nelogicky.

Zrcadlový Kirk se mu vpíjel do očí a Spock cítil směs vzteku ,dokonce nenávisti a chtíče.

 

Velmi dobře pochopil ,co by mu v této chvíli Kirk udělal , pokud by k tomu měl příležitost .

 

Spock se přes vztyčené mentální štíty trochu otřásl - sadismus mu byl odporný a nemohl pochopit , jakým způsobem vznikl vztah jejich protějšků . Hrál v tom roli pon farr?

Obavy o kapitána tímto zjištěním ještě vzrostly.

 

- - -

 

Toho času dal James Kirk na palubě zrcadlové Enterprise Halkanům dvanáctihodinovou lhůtu na rozmyšlenou - k všeobecnému překvapení celého osazenstva na můstku .

Snažil se vystupovat agresivně a svým pohledem dával najevo ,že jakákoli diskuse na toto téma je nepřípustná , ale jediný pohled na Spocka s bradkou mu stačil k tomu , aby poznal nesnáze.

 

Opustil tedy můstek v naději , že získal potřebný čas k opravě transportéru , na kterém pracovali v tajnosti Scotty s Mc Coyem . Pokud jeho výpočet bude správný a "jeho" Spock dojde ke stejnému závěru v jejich vesmíru , měli šanci přenést se ve stejném okamžiku transportním parskem tam kam patří.

Cestu k turbiliftu mu zastoupil zrcadlový Spock.

 

" Kapitáne , mohu s vámi mluvit o samotě? "

Z jeho pohledu bylo patrné , že žádost byla vyslovena spíš jako hrozba , přesto Kirk - snaže se o nejtvrší pohled - odpověděl : " Nemám teď čas na vaše námitky , pane Spocku. Mé rozhodnutí je konečné a nevidím důvod k diskusi."

" Tomu věřím ,KAPITÁNE..." opáčil Spock a s ledově necitelným pohledem se vpil do jeho očí, " přesto ze své pozice prvního důstojníka mám právo sdělit vám své poznatky , které vás jistě BUDOU zajímat.

Projednáme věc ve vaší kajutě , s vaším svolením.."

A zase ten temný pohled.

Přestože v Kirkovi vzbuzoval obavy , nějakým zvláštním způsobem ho lákal .

Ten pohled byl neúprosný a přestože měl tento podivný dvojník mentální štíty zcela nepropustné - to již Kirk poznal , vzhledem ke zkušenosti se " svým " Vulkáncem - měl kapitán zvláštní pocit spojení a temné přivřené oči ho přitahovali jako můru oslepující světlo.

 

- - -

 

Po příchodu do kajuty se Kirk raději posadil a čekal co Spock udělá.

Ten zůstal stát se založenýma rukama za zády a zkoumavě si ho prohlížel tím svým nevyzpytatelným pohledem , který byl Jamesovi důvěrně známý .

" Tak co bylo tak důležité pane Spocku,že to nemohlo počkat? " spustil ,rozhodnut neprozradit se za žádnou cenu.

" Jsem přesvědčen , že to víte až příliš dobře " opáčil Spock a pokračoval tónem , který již nebyl tak zastrašující ,naopak.....více mu připomínal jeho t'hy'lu.

" Jsem fascinován důkazem o paralelním vesmíru .Vaše existence potvrzuje pouhé domněnky a možnosti by v tomto případě byli nekonečné..."

Kirkovi se potvrdily nejhorší obavy.

" Jak jste ....?"

Vulkánec však necítil potřebu něco vysvětlovat , místo toho se přiblížil více ke Kirkovi a tiše pronesl :

"Fascinující ! Vaše bezpochyby mírnější a pozitvní povaha neubírá na síle a schopnostech velitele.

Cítím zde i zvláštní pouto , které je...hmatatelné a čitelné. Tak silné a přesto nesvazující.Musím znát víc.."

A přitiskl dlouhé štíhlé prsty ke spánkové oblasti Kirkova obličeje , naléhavě a bez svolení.

Kirka zaplavil zvláštní pocit prolnutí , poznal v jaké rovině se ubírá poměr mezi kapitánem této lodi a jeho prvním důstojníkem a šokován tím , co viděl , ucukl z dosahu vetřelcovi ruky.

 

" Jste jeho T'HY'LA " konstatoval šokovaně Spock a prohlížel si Kirka jako exotické zvíře.

" Nepochopitelné , nelogické......"

" Mě to tak nelogické nepřipadá " vrátila se Kirkovi řeč a pohlédl Vulkánci zpříma do očí , pak se vzpurně napřímil a dodal vztekle :

" Vidím , že je u vás zvykem provádět mind melt bez souhlasu ."

Spock se na na něj jakoby nevěřícně zadíval a pak ,s chladnokrevným výrazem ve tváři ,odpověděl :

" V našem vesmíru slabí nepřežijí. Je nelogické nevyužít možností , které máme , zvlášť po dlouholetém útlaku lidské rasy nad Vulkánci."

 

" V našem vesmíru je Federace demokratická , Vulkánců si vážíme a bojujeme proti jakémukoliv bezpráví.

Osobně nechápu jak můžete u vás tímto způsobem spolupracovat , a nejen to....." dodal a začervenal se ,když si uvědomil , že vyřkl to , co se mu honilo hlavou po splynutí mysli s tímto známým - neznámým.

Spockovi ztuhl obličej v tak neproniknutelnou masku , že by mu "pravý " protějšek mohl jen závidět.

Temné oči rentgenovali Kirka až měl pocit ,že ho propálí skrznaskrz a jeho obličejové svaly byli nepřirozeně strnulé.

Tento "výraz - nevýraz" byl hrozivější než chladnokrevné pohledy ,kterými ho stíhal paralelní Vulkánec od té chvíle , co se sem transportovali.

Kirk mimoděk nechtěně ustoupil .

Se znepokojením sledoval , kterak se k němu první důstojník blíží pomalým , zdánlivě ledově -klidným krokem.

 

11. Epizoda

Kirk poznal , že tohle zřejmě přehnal.

Bylo však pozdě . Spocka se zřejmě nesmírně dotkl a nemohl brát na lehkou váhu jeho a hlavně své postavení zde -na zrcadlové Enterprise.Vykročil proti němu jako první a zasadil mu ránu hranou ruky vší silou do zátylku.

Jeho síla však nebyla ničím ve srovnání se silou Vulkánce.

Jediným rozmachem bez mrknutí oka ho udeřil přes tvář , až Kirk odlétl přes půl kajuty.

Pak k němu přistoupil blíž ,chytil ho za trikot a zvedl do výšky.

Jeho tvář už nebyla bezvýrazná , naopak - z očí mu šlehaly blesky , když výhružně zavrčel:

" V lidé jste všichni stejní - nelogičtí , nedisciplinovaní , ale především máte o sobě nesmyslně vysoké mínění. Jste jako rozmazlené děti , které neměli možnost správné výchovy!"

A koutek rtu se mu opovrženě zkřivil .

Poté však - jako by ho cosi napadlo - natáhl ruku zpět k jeho tváři , mumlajíc : " Demokracie? Rovnoprávnost ? Ukaž mi tedy tvé pojetí soužití dvou druhů.." a přiložil znovu prsty k bodům psí.

 

James Kirk se tentokrát nebránil , pochopil , že Spock jim bude prospěšnější jako spojenec - byli zcela v jeho rukou.

Spojení jejich myslí bylo tentokrát jiné , Vulkánec potlačil své osobní pocity a soustředil se na to , aby pochopil jaké místo má jeho slabý charakterní dvojník na druhé straně.

Uchvátila ho něžnost a porozumění mezi těmi dvěma cizinci ,Kirkem a druhým Spockem , facinovaně probíral mysl tohoto člověka , jako by četl knihu.....knihu s dobrým koncem , kdy přátelství , láska a pochopení druhého jsou jediné podstatné věci v životě.

 

Narazil na strach tohoto nicotného tvora - ne o svůj život - ale strach z toho , že se již nikdy nesetká se svým t'hy'lou.

Poprvé v životě poznal někoho ,komu víc záleží na tom druhém než na sobě.

Věděl ,že by kdykoliv vyměnil svůj život za jeho.

Touhu po jeho těle - ne z důvodu tělesné potřeby - ale z touhy spojit s ním nejen duši , ale i tělo a splynout na moment v jedno.

 

Překvapeně odtáhl ruku a zkoumavým pohledem pozoroval Kirka "z druhé strany".

Pak , jakoby nemohl sám věřit tomu co dělá - přiblížil svá pevná ústa k jeho a lehce , ale opatrně , ho políbil.

Jako vědec , zkoumající nový ,možná i nebezpečný objev.

Jako beduín na poušti, který , - přibližujíc se k oáze - nevěří vlastním očím , myslíc ,že jde o fotomorgánu.

Vulkáncova sladká vůně a horký dech připoměli Kirkovi " jeho " Spocka.

Zavřel na moment oči a vydechl jeho jméno.

 

- - -

 

Mc Coy si dělal velké starosti.

Kapitán Kirk nebyl nikde k nalezení a přitom bylo vše již připraveno.

Výpočet seděl a transportér byl opraven. Uhura se Scottym čekali raději na ošetřovně - bylo riskantní čekat přímo v přenosové komoře , neboť nebezpečí číhalo všude a jejich plán k návratu domů mohl být kdykoliv zhacen.

Mc Coye napadlo podívat se nenápadně do kapitánské kajuty.

Sice tam být neměl , ale co když se mu něco přihodilo?

Třeba byli prozrazeni a on teď potřeboval jeho pomoc.

 

Doktor Mc Coy , nervózně se rozhlížejíc , přistoupil ke kajutě , když tu uslyšel slabý zvuk.

Znělo to jako " Spocku "...

V obavách o kapitánův život otevřel Mc Coy dveře kajuty a strnul úžasem.

Zády k němu byl kapitán Kirk , objímajíc toho údajně " nebezpečného " Spocka ve vášnivém sevření.

Spock ho držel jednou rukou kolem pasu , druhou měl přitisknutou na jeho tváři - provádějíc splynutí myslí.

Šokovaný šéflékař se nemohl hnout z místa - nevypadalo to , že by jeho kapitán potřeboval pomoc - , na druhou stranu si nebyl jist možnostmi telepatických schopností Vulkánců v tomto vesmíru.

Záhy si uvědomil , že ho Spock již nějakou dobu sleduje.

Jeho temně hnědé oči ho téměř propalovali na dálku.

Pomalu spustil ruku z Kirkova obličeje a jemně ho odstčil.

Mc Coy se spěšně otočil a nehlučně opustil práh kajuty směrem ven ,na spojovací chodbu Enterprise.

Tam se opřel o stěnu , utřel si pot z čela a hluboce se nadechl.

- Můj bože ! - pomyslel si zmateně , -co to mělo , k čertu , znamenat ? Kde nechal Jim rozum ? Nebo snad schopnosti toho ďábelského Vulkánce daleko přesahují naše znalosti o nich ? -

 

- - -

 

Zrcadlový Spock a Kirk se po doktorově vyrušení na sebe jen dívali . Byl v tom údiv na sebou samými.

" Pomůžeš nám ? " ozval se Kirk jako první v obavách.

Vulkánec jen přikývl .Pak ještě věnoval Kirkovi jeden zpytavý pohled ,ale myšlenku si nechal pro sebe.

Zeptal se jen : "Výpočet jste provedli? "

" Ano," vydechl ulehčeně kapitán , " zbývá 10 minut ."

" Jdeme! "

 

- - -

 

Všechno se událo v takové rychlosti , že doktor neměl čas přemýšlet.

Jednu chvíli , přicházejíc na ošetřovnu , chtěl sdělit Scottymu a Uhuře , že je vše prozrazeno a nemohou se vrátit.

Vzápětí přicházel Kirk se zrcadlovým protivníkem a v patách , velíc : " Rychle , pospěšte si . Všichni do transportní místnosti a hned..."

Po vstupu na transportní stanoviště doktor zaváhal. Všiml si , že kapitán rozmlouvá s Vulkáncem , připraveným u transportního panelu , očividně připraven jim pomoci.

Doktorovi se ulevilo.

Podezření v něm sílilo , ale v této situaci byl rád , jestli všechno vyjde a oni se bezpečně přenesou zpět - na jejich Enterprise.

" Jime," zvolal nervózně , sledujíc rozhovor Spocka a Kirka u panelu, " už je čas."

Spock s bradkou se napřímil a důrazně pronesl směrem ke Kirkovi : " Zbývá 1,35 minuty ."

Kirk se lehce dotkl jeho ramene v přátelské gestu a dopověděl : " .....Spocku , na začátku je vždy jeden člověk s vizí. Vy jste ten pravý. Musíte získat velení. "

Na rozloučenou se usmál , otočil se a vstoupil na své místo vedle Mc Coye ,Uhury a Scottyho.

Zrcadlový Spock položil ruku na přenosová táhla před ním , druhou ruku zvedl ve vulkánském pozdravu a pronesl : " Budu o tom přemýšlet.."

Potom už jen sledoval , jak se podivný výsadek ztrácí v přenosovém paprsku a zamumlal - spíš jen tak pro sebe- slova , která v tomto vesmíru už dlouhá desetiletí žádný Vulkánec člověku neřekl : " Žijte dlouho a blaze. "

A pak , pevně rozhodnut , zavolal do intercomu : " Bezpečnost do transportní místnosti - a hned! " , založil ruce za zády a čekal na " svého " kapitána.

 

- - -

 

První co uviděl po oslepujícím světle paprsku byli jeho oči.

Temné jako studny , s teplým nádechem , určeným jen pro něj.

- T'hy'la ! Vrátil ses....- slyšel hlas ve své mysli a projela jím vlna štěstí.

- Jsem tu ,vždy s tebou - odpověděl myšlenkou a doufal ,že je dost silná , aby jí zachytil.

Nepatrně zvednutý koutek ve vulkánském poloúsměvu mu byl odpovědí.

 

Mc Coyův pohled přelétal z jednoho na druhého.

Podezření sílilo každým okamžikem ,jeho senzitivní smysly pracovaly naplno a on měl pocit jako na houpačce.

- To snad ne ! Není možná ! Musím se mýlit . Oni dva ...jak .....kdy.....? -

Pak si vzpoměl na scénu v kajutě paralelního vesmíru , na výraz Spockova protějšku který jasně říkal -zmiz,toto není tvá věc- .

Zkoumavě pohlédl na " jejich " Spocka ,kterého - jak si myslel -dobře znal.

Vulkáncův výraz , který mu věnoval , nabyl podobného pohledu jako jeho zrcadlový dvojník , jen v mírnější formě.

V duchu se usmál nad jejich tajemstvím , které bylo nyní i jeho.

- Nemýlil jsem se v tobě , ty ušatý ďáble ! Doktor přece jen pozná , kdo má srdce na správném místě. I když to v některých případech není na levé straně hrudi ...."

 

- - -

 

Mc Coy seděl sám na ošetřovně a před ním jeho obvyklá sklenka Saurijské brandy.

Přemýtal o životě , přátelích a lásce.

Vzpoměl si na svou bývalou ženu , a poprvé po těch letech necítil pichlavý osten , který mu snad ztrpčoval život , ale dovedl ho před lety sem.

Jeho únik před zklamáním , jeho cynismus , který kompenzoval rozmíškami s Vulkáncem - to všechno utvářelo roky jeho povahu , která byla přes to všechno romantická , přestože to sám před sebou popíral.

- Možná máme s tím ušatým vulkáncem cosi společného - napadlo ho , -každý se snaží skrýt to , o čem se domnívá , že ho zraní , zdiskredituje , nebo snad i zesměšní - .

 

Do dveří vstoupila sestra Chapelová.

" Doktore Mc Coyi , stále nám chybí kontrolní test kapitána Kirka od návratu z výsadku.

Mám ho zavolat ? "

Doktor se jen lehce pousmál a otočil se na Chapelovou : " Nevolejte ho sestro , jistě si chce odpočinout. Testy mohou počkat do zítřka .I kapitáni hvězdných lodí mají právo tu a tam na soukromí.....".

 

KONEC

 

1. část