Zakalený křišťál

Probudil se, byl živý. Otevřel oči a nad sebou spatřil doktora McCoye. Myslí mu probíhalo mnoho otázek, velmi rychle je však zahnal a rozhodl se věnovat jen jedné. Posadil se a chytil muže stojící ho u jeho lůžka za zápěstí.

"Proč mě kapitán nechal žít?" zeptal se a pozoroval zmatený výraz v doktorově tváři. Stisknul pevněji jeho zápěstí, postavil se na nohy a začal McCoye tlačit směrem ke zdi.

Kostra se zatvářil poplašeně , ale nevypadalo to, že by chtěl na Spockovu otázku reagovat. Jenže Vulkánec potřeboval své odpovědi a potřeboval je hned.

Když přitlačil doktora zády k lékařskému panelu, zdvihl ruku a přiložil mu jí na tvář.

"Mysli splívají, doktore." prohlásil ,mezitím co prozkoumával jeho myšlenky. "Naše mysli jsou jedno. Cítím to co vy. Vím to co vy."

To co našel v McCoyově hlavě bylo doslova fascinující. Dozvěděl se vše co potřeboval vědět.

Kdo vlastně jsou a kde se tu vzali. Mnohem víc ho ale zaujalo to ostatní. Již dříve se mu poštěstilo nahlédnout do mysli lodního lékaře. Byl to špinavý zrádný vykuk, který jen koukal, kde by koho obral. To co viděl právě teď bylo něco zcela jiného. Opravdu to nebyl doktor ,kterého znal. Mysl muže stojícího před ním byla tak čistá. Téměř zoufalá dobrota jeho myšlenek ho uchvátila a nutila zkoumat další a další části jeho duše.

Naklonil se blíž k doktorovi a vpíjel své temné oči do modromodrých, které na něj se strachem hleděly. Zkoumat jeho mysl bylo jako hledět přes lehce zakalený kříšťál. Pozoroval jeho strach, strach o kapitána a ostatní, že se jim nepodaří vrátit na svou Enterprise a také strach z něj, ze Spocka.

Vulkánec věděl, že teď už ho nedokáže pustit, doslova se koupal v té nezkažené mysli, tak čisté a neposkvrněné jak žádnou ještě nezažil. A pak zatoužil. Chtěl tu mysl vlastnit. Chtěl aby ta nádhera byla jen jeho. Chtěl ji ovládat a chtěl ji rozdrtit a ponížit tak, aby v Leonardově hlavě nebylo místo pro nic jiného než jen pro něj.

"McCoyi." zamručel a s potěšením pozoroval strachem rozšířené modré oči, které se na něj upírali. Nakonec se mu podařilo alespoň trochu se uklidnit a s nejvyšším sebezapřením přerušil splynutí myslí.

Narovnal se a přelétl pohledem ošetřovnu, McCoy zmateně zamrkal a následoval Spockův pohled ,který nakonec skončil na lůžku pro nemocné. Vedle něj ležely pevné kožené přezky ,určené k připoutání nebezpečných (nebo nepohodlných) pacientů. Jakmile Leonard pochopil ,nad čím Vulkánec přemýšlí, začal se bránit. Pokoušel se marně vykroutit své zápěstí z ocelového sevření, to už ale Spock mířil k lůžku a McCoye táhnul za sebou.

"Co si sakra myslíš že děláš?!" začal vyděšeně Kostra, zatímco Vulkánec odepnul pouta od lůžka a otočil se zpátky na doktora. Jejich pohledy se setkaly a McCoy se znovu zacukal.

"Sakra! Ty jeden špičatouchej m..." nadávky přerušla prudká rána koženým řemenem, kterou mu Spock uštědřil celou svou vulkánskou silou přímo do tváře. Leonard téměř upadl ale černovlasý muž ho vytáhl zpátky na nohy.

"Nestrpím , aby jsi mě takto oslovoval!" zavrčel na slzícího muže, kterému se na tváři začala oběvovat fialová podlitina. "Jsem tvůj nadřízený důstojník. Proto mi budeš říkat "Pane." Tohle bylo jen varování." dodal temně a zkroutil doktorovi ruce za zády. Opřel ho o blízko stojící lůžko a klidně a rozvážně mu začal paže poutat.

McCoy vyhelk bolestí, jelikož mu Vulkánec skoro vykloubil rameno, když se k němu však Spock celým tělem přitiskl, zmlkl a jen šokovaně hleděl dopředu. Nechtěl uvěřit tomu, co se mu právě tlačilo proti hýždím, ale věděl ,že to značí velké potíže.

Když mu Spock dostatečně pevně zajistil ruce, chytnul ho za vlasy a vytáhl ho na nohy.

"Budeš dělat co ti řeknu." konstatoval mu do ucha chladným hlasem , který se vůbec neslučoval s boulí, která se mu dmula v rozkroku. S lehkostí podkopnul McCoyovi kolena a donutil ho kleknout na chladnou podlahu. Leonard zvedl hlavu- zdálo se mu ,že je snad v nějakém hodně špatném a hodně šíleném snu.

"Spocku... Nedělej to..." zamumlal. Nebyl si ještě zcela jist , co že se to Vulkánec chystá udělat, dokud si ovšem nad ním stojící muž nezačal rozepínat poklopec. Jeho další marný pokus o útěk byl zmařen, když ho Spock opět chtil za vlasy a náhle se před jeho obličejem objevil obrovský, lehce nazelenalý penis.

McCoy byl zcela v šoku, jeho šok se ještě prohloubil ,když nad sebou uslyšel: "Otevři pusu.". Kostra se pokusil ucuknout a zoufale se snažil odolat druhé vulkáncově ruce, co se mu násilím snažila otevřít čelisti.

"Nekousej." prohlásil Spock klidně , když se mu povedlo protlačit svou chloubu doktorovi do úst. Kostra zalapal po dechu a začal dávit , jakmile se mu penis v jeho ústech začal dobívat hlouběji do krku. Vzrušený Vulkánec nečekal než si modrooký muž pod ním zvykne na nenadálé sousto a začal se klouzavě pohybovat mezi jeho rty.

Držel Leonarda pevně za vlasy a potěšeně pozoroval, jak se pod nim klečící muž chvěje. Po několika dalších přírazech, které už poslušně polknul, McCoy pozvedl prosebně oči a zoufalým výrazem hleděl svému trýzniteli do tváře.

Spock volnou rukou lehce pohladil Leonarda po krku , ale nepřestával zrychlovat tempo svých přírazů. Po chvilce zamručel, odtáhl se od své hračky a pustil jeho vlasy. Kostra se zkroutil na zemi. Kašlal a dávil , ale dlouhého odpočinku se nedočkal. Silné ruce ho chytily za ramena a postavily ho na nohy.

"Ještě jsme neskončily." zašeptal a začal, téměř něžně, rozepínat doktorovi kalhoty. Leonard párkrát zmateně přelétl pohledem mezi Spockovým obličejem a jeho rukama, než se mu vycukl a rozběhl se ke dvěřím.

Vulkánec se zamračil , sáhnul po něm , ale zachytil pouze jeho uniformu. Ozvalo se praskání látky, načež začal McCoy volat o pomoc. Pokus o vytrhnutí se Spockovi byl následován dalším trháním látky. Doktor ztratil rovnováhu a upadl na zem. Kvůli spoutaným rukám se nedokázal postavit, tak se alespoň pokoušel odplazit z dosahu Vulkánce ,který se k němu pomalým krokem přibližoval.

"Chtěl jsem k tobě být laskavý." prohlásil, když stanul u ležícího doktora. "Očividně o to nestojíš." Zvednul ho ze země a hrubě ho hodil na operační stůl.

Kostra, který téměř slyšel praskání svých žeber, zahekal a dřív než stihl cokoliv udělat ucítil silné ruce , co ho pevně přitlačili tváří k desce stolu. Spock mu strhl kalhoty a on ucítil vulkáncovy dlouhé prsty mezi hýžděmi.

"Ne!" zahekal znovu. "Prosím! Spocku … Pane!" snažil se Kostra.

Prsty zmizely a téměř okamžitě je vystřídal vulkáncův horký nástroj. Spock si byl jistý, že si Leonard po svém chování žádnou přípravu nezaslouží. Navíc už stejně nemohl déle čekat, obzvláště díky upěnlivým prosbám, které na něj měly patrně jiný účinek ,než v jaký McCoy doufal. Přiložil špičku žaludu ke vchodu do Leonardova těla a začal se tlačit dovnitř.

Po chvilce pevné kruhové svaly povolily a McCoyovi prosby se změnily v tlumené chrčení. Spock chytil doktora za boky a jedným silným pohybem přirazil do jeho otvoru. Ošetřovnou se rozlehl Leonardův výkřik. Spock roztáhl jeho půlky, aby si tak usnadnil přístup do jeho těla a začal do něj nejprve pomalu, poté rychleji klouzat.

Po nějaké době se McCoyovi výkřiky změnily v tiché vzlyky, opřel se čelem o kovovou desku a podvolil se výpadům vulkánského útočníka. Spock pozoroval chvějícího se muže, přejel mu dlaní po zádech, kde se začaly oběvovat krůpěje potu a zajel mu prsty do hustých hnědých vlasů. Jeho bedra se stále silněji přirážela k doktorovým hýždím a bylo slyšet pravidelné pleskání.

Vulkánec zamručel a zataháním za vlasy donutil svou hračku zvrátit hlavu. McCoy zamžoural před sebe a slzy se mu rozpíjeli po tvářích. Pak najednou ostrá pichlavá bolest ustala a nahradila ji tupá vzpomínka na přílišné roztažení, když Spockův orgán opustil jeho tělo. Vulkánec utrhl kousek látky ze zničené lékařovi uniformy a zavázal mu s ní oči. Posadil se na operační stůl a s lehkostí vytáhl Leonarda k sobě.

"Spocku..." zašeptal Kostra chraplavým hlasem. "Ano?" zvedl hlavu Vulkánec, mezitím co si posadil hnědovlasého muže obkročmo na klín. "Už ne ... prosím." zašeptal rozechvěle doktor ,když pocítil velký vlhký penis, jak se mu přitiskl do třísla.

Spock se k němu naklonil a tiše mu odpověděl do ucha: "Když budeš hodný, bude se ti to líbit." Za zoufalého McCoyova zakňourání ho silnými pažemi nadzvihl za boky a nastavil ho přímo nad svou tyčící se chloubu.

Následoval výkřik, když ho nechal pomalu dosednout. Doktor cítil, že je v něm teď mnohem hlouběji a jeho pulzující napuchlý orgán ho zcela naplňoval. Seděl na něm celou svou vahou a díky spoutaným rukám neměl žádnou možnost ten tlak zmírnit.

Cítil ,jak se mu třísla a stehna neovladatelně chvějí a ostrá bolest mu prostřelovala celou páteří. Když se Spock rozpohyboval , oči mu začali znovu slzet i když se zoufale snažil nebrečet. Netrvalo dlouho a Vulkáncovy pohyby se vrátily do původní intenzity.

Každý příraz doprovázelo Leonardovo vzlykavé hekání. Jeho mysl byla zcela prázdná a upínala se jen na spásnou myšlenku, že ani Vulkánec tohle nevydrží dělat věčně, že jednou to skončí a on ho pustí. Pocítil velkou dlaň jak mu přejíždí po krku a pak druhou, která ho objala kolem pasu a donutila ho se podsadit.

Další příraz pocítíl ještě hlouběji ve svém těle a překvapeně zasténal. Jeho tělem projela vlna slasti téměř okamžitě následovaná další a další. Silné paže ho drželi ve správné pozici a Vulkánec zrychlil přírazy přesně vedené na jeho prostatu.

McCoy roztouženě sténal a začal Spockovým přírazům vycházet vstříc. Téměř neovladatelně se chvěl, zaklonil hlavu a po tváři mu začal stékat pramínek slin. Spock pozvedl obočí, sklonil se ke svému zpocenému milenci a lehce mu přejel rty po šíji.

Něžné polibky , které doktor cítil na krku byly zcela v rozporu s tvrdostí a hrubostí vulkáncových přírazů. Černovlasý muž zamručel a sklouznul dlaní Leonardovi na břicho - cítil, jak se mu rytmicky stahuje pod náporem jeho útoků.

Spockova ruka cestovala dál až na doktorův , teď už tvrdý penis, který začala silně masírovat. Druhou rukou ho chytil za stehno, aby mu zabránil stahovat nohy k sobě. Cítil, jak těsně tiskne jeho chloubu v sobě a táhlé sténání se znenadání zlomilo ve hlasitý výkřik.

Leonardovy svaly se kolem něj křečovitě stáhly a Spock se k němu za tlumeného zahekání tvrdě přirazil.

"Spocku ..." zasténal McCoy a vyvrcholil svému milenci na břicho. Vulkánec se stále dobýval do jeho těsných útrob , mezitím co se o něj zpocený muž opřel. Pevně ho chytil za boky a za doprovodu McCoyova tichého zasténání naplnil jeho tělo svým vyvrcholením.

Doktor se celý chvěl a jemné křeče probíhaly jeho podbřiškem jako památka na doznívající orgasmus. Spock zvedl hlavu a pozoroval jeho tvář. Byla zalepená od slz a slin a po spáncích mu stékaly strůžky potu.

Nadzvihl ruku a jemně stáhl Leonardovi látku z očí. Zastřené modré oči měl celé uslzené a hleděl na něj zamlženým pohledem. Vulkánec přejel prsty hnědovlasému muži po tváři, nahmatal body na jeho obličeji a nechal jejich mysly splynout. Teď byl jeho, celou svou duší i celým svým tělem. Jen jeho.

McCoyovu téměř prázdnou myslí občas prolétla myšlenka na to, jak moc přitažlivý je vysoký muž před ním a celou zbylou část vědomí , která byla alespoň zčásti schopna vnímat realitu, zaplňovaly dotěrné myšlenky na silný pocit plnosti a intenzivní tlak v jeho podbříšku.

Spock, jehož penis stále tvrdě stál a vězel hluboko v doktorově těle, pozvedl obočí. Lehce pohnul boky a s uspokojením pozoroval jak Leonardovu mysl zaplavila slast doprovázená souhlasnými myšlenkami.

Modrooký muž vydech a jeho řasy se zachvěly. Spock stáhl prsty z jeho tváře a sklouzl mu dlaní na krk. Lehce ho stisknul a přitáhl si jeho obličej těsně ke svému. Znovu pohnul boky a pozoroval krásný roztoužený výraz, který přelétl McCoyovi přes tvář.

"Teď budeš hodný. Pokud ano, budu pokračovat a dám ti to co chceš." zamumlal mu Vulkánec těsně ke rtům.

"Ano, pane." zašeptal zhypnotizovaně Leonard a upínal zamlžený pohled na Spocka. Doktor se ve snaze spojit jejich rty přitáhl blíž a něžně černovlasého muže políbil. Ten mu odpověděl s nebývalou vášní a přisál se k jeho rtům. Pronikl jazykem do jeho úst a začal je agresivně plenit.

Hluboké polibky dostaly z McCoye další tlumené steny. Pevně stisknul břišní svaly a uvěznil tím spockův penis hluboko v sobě. Vulkánec mu začal odpovídat táhlím hekáním, zvedl ruce a pár pohyby uvolnil doktorovi paže z pevného sevření kožených pásů.

McCoy zamumlal téměř nesrozumitelné poděkování a objal Spocka kolem krku. Svaly v jeho podbříšku se znovu křečovitě cukly, když se koleny zapřel o studený stůl a dlouze se otřel o milencovu chloubu. Pomalu zrychloval tempo a když se jejich zrudlé rty rozpojily , naplnilo místnost jeho roztoužené hekání a Spockovo souhlasné mručení.

Pocítil na svých bocích vulkáncovy silné ruce ,které ho donutily přitvrdit přírazy. McCoy ho začal škrábat do zad , až se zachytil látky jeho uniformy a lehce změnil úhel pod kterým se otíral o jeho kopí. Zahekal a zastavil se.

Intenzita pocitů uvnitř jeho břicha byla už příliš silná, pomalu se přelévala v bolest a on se nedokázal pohnout. Spock ho přitáhl k sobě, něžně ,ale pevně ho objal a začal si ho znovu přirážet do klína. McCoyovi steny se přelily v roztoužené kňourání.

Tiché marné protesty unikající z jeho úst byly dobrovázeny silným tisknutím vulkáncovy chlouby. Spock zahekal a svými pohyby drtil doktorovu prostatu , dokud mu znovu nevytryskly slzy a jeho tělo nezaplavil další silný orgasmus.

Zaklonil hlavu, vykřikl a pevně sevřel svaly okolo svého milence. Z úst mu unikl pramínek slin, Spock se k němu přitáhl a uvěznil jeho rty ve vášnivém polibku. Ještě chvíli trýznil Leonardovo tělo tvrdými přírazy než vyvrcholil a znovu naplnil McCoyovi útroby produktem své vášně. Jejich zpocená těla se složila na chladný operační stůl a Vulkánec se uvolnil z doktorova těla.

Chvíli pozoroval klidně ležícího modrookého muže než mu něžně prohrábnul husté vlasy a tiše prohlásil: "Už budeš muset jít."

°°O°°

Když se Kostra spolu s ostatními z výsadku objevili v transportní jednotce hned věděl ,že je zpátky doma. Nikdy těm krámům nevěřil a byl si jistý, že teď ho nikdo dlouhou dobu nedonutí se někam transportovat.

Rozhlédl se po místnosti a spatřil vysokého černovlasého Vulkánce stojícího u transportního panelu. Prudce se nadechl a byl si téměř jistý, že rudne. Nevěděl, že ho znovu uvidí tak brzy a teď neměl ponětí jak reagovat.

Kirk přišel ke svému prvnímu důstojníkovi a začal se s ním bavit. McCoy doklopýtal poblíž a snažil se vypadat nenápadně - doufal, že ho brzo propustí a on bude moci odejít někam hodně daleko od Spocka.

Po chvíli urputného sledování země ho přepadl divný pocit. Vzhlédl a uviděl, jak ho Vulkánec pozoruje temnýma neproniknutelnýma očima.

Zamrkal a když se k němu začal Spock rozhodným krokem přibližovat , cítil jak se mu podlamují kolena.

"Doktore?" oslovil ho když se u něj zastavil. "Jste v pořádku?" Tón jeho hlasu v Leonardovi probudil hluboké pocity a on se pokusil je zamaskovat sklopením hlavy.

"Umf..." zamumlal nesrozumitelný souhlas a doufal, že to bude Vulkánci stačit. Ten ale jen pozvedl obočí.

"Doktore McCoy, domnívám se, že rána na vašem krku byla způsobena kousnutím." prohlásil a Kostra mohl jen ztěží zachytit pobavení v jeho hlase.

"Skutečně se Vám nic nestalo?"

"Ne!" odsekl McCoy rudý až za ušima. "Starejte se o svoje vy špičato u ..." zarazil se a přivřel oči v očekávání útoku. Když se nic nestalo, překvapeně zamrkal a pohlédl na Spocka.

Ten jen stál a klidně na něj hleděl s pozvednutým obočím. Kostra rychle prohlásil něco nesrozumitelného, spěšně se prokmitl okoro vysokého muže a vyběhl z transportní místnosti. Vulkánec se za ním otočil a jedním slovem zhodnotil situaci: "Fascinující."

KONEC