Zákon přitažlivosti

Kirk seděl ve své kajutě,v ruce držel sklenku Saurijské brandy a sklesle poslouchal melancholické výlevy doktora McCoye.

"Je to tak,Jime.....říkej si co chceš,ale je to tak.Zůstanu už navždy sám a ani má práce ani celá Enterprise mi nevynahradí to,co jsem ztratil.Joanne je už dospělá,má vlastní život a co se týče....."

"Tak dost ,Kostro.." ,zasáhl Kirk a vzal McCoyovi láhev z ruky.

"Nejsi přece jediný,kdo se rozešel ve zlém se svou ženou."

"Bývalou!"- napřímil se McCoy ,ale vzdor v jeho tváři vystřídal smutek a on se zas posadil a povzdechl si:"Ženské jsou bezcitné...."

Kirk se jen pousmál a povzdechl :"A co mám říkat já, Kostro?Kolik žen mi prošlo životem...a jsou pryč.Měl by ses přes to přenést ..vždyť je to tak dávno.."

McCoy si znovu nalil a chvíli mlčel.Pak se podíval na svého kapitána a přítele.

"Jsi daleko mladší ,Jime.Život máš ještě před sebou,ale já....Víš,já si vždycky představoval ,že budu mít soukromou praxi někde na malém městě a doma hodnou ženu a několik dětí .A skončil jsem na stará kolena na vesmírné lodi a večer mě zahřívá jen tahle láhev Saurijské brandy.Stal se ze mě cynik a bručím na kdekoho.

"Hlavně na Spocka" ušklíbl se Kirk,ale doktor jen máchl rukou.

"Tak to prrrr,Jime.Nedělej z něj neviňátko.....I když mám svým způsobem toho ušatého mizeru rád,uznej sám,že dokáže neuvěřitelně provokovat."

Kirk vytřeštil oči.

"Kostro,ty jsi dnes ale vážně trochu přebral.Spock že by tě někdy provokoval?Vždyť je to Vulkánec ,proboha..."

"Jen napůl" triumfoválně prohlásil McCoy."Mám ho pěkně prokouknutého.....Když něco vysvětluje nebo mi cituje ty pitomé předpisy -je ironický až běda."

"A co ty ,Kostro," skočil mu do řeči Kirk,"ty tvoje poznámky o zelené krvi a špičatých uších-to jsou snad lichotky?"

Teď byla řada na McCoyovi aby se ušklíbl:"Ty aby ses ho nezastával....Kromě toho,proč ho vlastně nepozveš ,ať posedí s námi?"

"Víš že nepije "konstatoval Kirk .... znovu si dolil a kriticky si prohlédl ubývající obsah brandy...."a poslouchat za střízliva ty naše občasné hovory o ničem by jeho logickou mysl asi odrovnalo."

Doktorovi se zablesklo v očích.

"Pamatuješ ,cos mi říkal o účinku cukru na Spocka?"

"Ty myslíš při tom pátrání po velrybách?Proč se ptáš?"

McCoy se uchechtl.

"Ale nic,jen mě tak napadlo,jak uvolnit našeho Vulkánce z té jeho upjaté slupky...."

"To ať tě ani nenapadne!" uzavřel ostře Kirk,"takovou klukovinu bych od tebe nečekal."

McCoy si povzdechl a podíval se na Kirka s omluvným úsměvem.

"Vždyť já vím ,Jime.Kromě toho jsem doktor.....Jen mě občas štve,že jeho se nic nedotkne .

My lidé zažíváme prohry,trápíme se nad kdečím a on tím jen tak proplouvá,chápeš mě?"

°°O°°

James se na chvíli zamyslel,jeho pohled utkvěl na zářivých hvězdách za oknem kajuty a trvalo chvíli než promluvil.

"A co láska,něžnost ,pocit radosti a pýchy z dobře vykonané práce?Nebo jen veselé klábosení s přáteli?Přes všechen ten pesimismus ,který právě teď cítíš ti právě tahle brandy a přítel,který tě chápe a rozumítvým pocitům ,pomůže ten negativismus uvolnit a překonat.

My dva posedíme,zasmějeme se a cítíme spřízněnost lidským bytostí,jakých je tu ostatně více než čtyřista.

On je zde sám,svého druhu jediný na tomto vzdáleném druhém domově,obklopen bytostmi ,které mu nerozumí.Svou přirozenou povahou dráždí velkou část posádky,přestože oceňují jeho schopnosti a charakter.

A teď si vzpomeň,co utrousil poté,co jsme opustili provincii,kde byl ovlivněn spórami.Že byl poprvé v životě šťastný.Pamatuješ na Leylu Kalomi?Ty jsi neviděl,jak jí setřel slzu z tváře.......Já ano.

Jeho pocit zodpovědnosti ho nutí překonávat sám sebe.

Myslíš ,že je bezcitný?Že nechápe naše lidské trable a zmítající se pocity?

Ne,milý doktore......prožívá to samé co my,jen to umí dokonale potlačit a skrýt...."

Kirk se odmlčel a několik minut bylo naprosté ticho.McCoy ho zamyšleně pozoroval a nakonec pronesl:"Má velké štstí ,že má takového přítele jako jsi ty.Vypadá to,že mu rozumíš lépe než kdokoli jiný-možná i lépe,než vlastní rodiče.Doufám ,že to ví....."

V kajutě zavládlo opět ticho.McCoy upíjel zamyšleně nazlátlou tekutinu a přemýšlel o Kirkových slovech.Ten navenek pozoroval hvězdy,ale jeho myšlenky byly někde jinde.

Stříbrná neviditelná nitka společného vědomí fungovala dokonale.Končila o pár set metrů dál-v kajutě s mystickým nádechem,kde se vystavené starožitné trofeje nikterak neslučovaly s míromilovnou povahou vlastníka.V kajutě ozářenou jen slabým světlem meditačních svíček,kde převládající rudá barva a vysoká teplota místnosti nikoho z Enterprise nenechala na pochybách,kdo je jejím majitelem.

Když se konečně doktor odebral na ošetřovnu,Kirk zůstal ješt chvíli sedět,i když -jak sám ze zkušenosti věděl-ne nadlouho.

Ta neviditelná nitka ho táhla a on nenalezl klid,dokud neuposlechl její volání.

Když se ozval bzučák,věděl přesně kdo bude stát ve dveřích a v jeho srdci se rozlil klid a úleva.

"Jime.." ozval se sametově hluboký hlas jeho vulkánského prvního důstojníka,"tvé myšlenky byly tak intenzivní-stalo se něco?" zeptal se s náznakem starostlivosti a přistoupil blíž ke Kirkovi.Jeho vysoká štíhlá postava nutila Kirka pozvednout oči-pousmál se a pravil něžným hlasem,který je určen jen milencům:"Ne,lásko....nestalo se nic,jen jsem si na tebe vzpoměl a zastesklo se mi po tvém objetí.Nechtěl jsem tě rušit v meditaci" zašeptal omluvně.

"T'hy'lo,žádná meditace mi nemůže vynahradit to pouto,co je mezi námi.Kromě toho se obávám ," zašeptal a v temných očích se mu rozžnul známý plamen "že technika uvolnění emočního napětí by teď neměla valného významu."

Jeho měkký ,sametově vyrovnaný ton hlasu v kombinaci se spalujícím pohledem způsobil Jamesovu okamžitou erekci aniž by se ho jen dotkl.

Věděl,že to zas přijde.....jeho animálnost se drala na povrch a on nemyslel na nic jiného,než jak sespojit s touto nádhernou dokonalou bytostí,ke které je připoután navždy.

Strhl Spocka na postel a začal ho hladově líbat.

Ucítil známé sálající horko jeho těla,sladký opojný dech na své tváři,tak známý a přitom nepozemsky zvláštní,tlukot jeho srdce o tolik rychlejší než jeho a silný stisk rukou ,hladících ho po zádech a dál...

Spock byl jako droga,které se nemohl nabažit.

Před pěti lety,když měli poprvé sex,Kirk pochopil ,že ho nikdy žádná žena nedokáže tak dokonale uspokojit jako tento Vulkánec.

Žasl nad jeho proměnou ,kdy celá jeho bytost sálala takovou smyslnou přitažlivostí,jako by u něj člověk nikdy nečekal.

Druhý den poté si Kirk nebyl jist svou profesionalitou,až se spolu octnou na můstku nebo při plnění pracovních povinností,ale Spock,který dokonale ovládal každou buňku svého těla,dokázal přes jejich citové pouto vysílat tak uklidňující signály,že Kirka brzy obavy přešly.

Ovšem v přítmí jejich kajut se situace změnila.

Spock,po počátečních obavách o svůj duševní klid,se sexu oddával zcela bez zábran a s takovou frekvencí ,kterou si sám nedovedl logicky vysvětlit.Později si to zdůvodnil svým smíšeným původem a více se touto záhadou nezabýval.

Jimova náruč mu poskytovala nebývalý klid a mír a i když nebyl svázán šílenstvím ponn far,stačil pohled do kapitánových oříškových očí a slabý dotek mysli,aby roznítil žár,který ostatní Vulkánci pociťovali jen jednou za sedm let.

°°O°°

O pár hodin později,když spolu leželi v posteli,se Kirkovi zdálo,že neobjímá jen Spockovo tělo,ale celou jeho duši.Věděl,že jsou pro sebe stvořeni,věděl ,že je tu Spock pro něj navždy a že dokud budou oba naživu,není síla,která by jejich pouto rozdělila.

Jediné,co kalilo jeho štěstí,byl fakt,že se stále musí skrývat se svou láskou-dokonce i před McCoyem.I když to bylo velmi riskantní,rozhodl se ,že mu hned druhý den všechno řekne.Byl to jeho přítel a měl právo vědět více.Pocítil náhlý klid a věděl,že se rozhodl správně.Ano...zítra,ale teď...a pohladil svého milovaného zástupce po černých vlasech.....teď jsou tu jen oni a nic víc.

KONEC