Zrcadlo

 Kirk čekal , až Spock dorazí do jeho kabiny.

Nechal pro něj poslat z vězení , kam ho umístil poté, co si ten vulkánský blázen myslel, že převezme velení a jeho -Kirka- nechá zatknout.

Jeho, nejobávanějšího kapitána flotily.

Kirk se temně uchechtl.

Snad si nemyslel, že mu tohle vyjde?

Každého jiného by nechal chcípnout v bolestech na mučidlech. Však by se už doktor postaral, aby se nemohl obrnit tou svou vulkánskou bariérou proti bolesti.

Anebo , aby neupadl do transu, kdy by nebyl schopen nic cítil.

Na tomhle pracoval celý lékařský tým podle jeho rozkazu už dost dlouho, od té doby co poznal všechny Spockovi fígle.

Nemá přece smysl, mít na palubě někoho, proti komu nic nezmůže.

Zvlášť jeho zástupce.

Kirk se zasmušil a zkřivil mimoděk ret.

Spock byl pro něj nějakým zvláštním způsobem důležitý, ani nevěděl proč.

Jistě, byl vynikající taktik a vždy plnil do puntíku jeho rozkazy a především, jako jediný se proti němu nepunktoval , ale Kirk cítil, že tohle není ten důvod, proč ho ušatý Vulkánec zajímá.

Na jeho lodi platilo,že kapitán má právo na vše.

Co ho zajímalo,to si vzal,bez ohledu na to,co si o tom mysleli ostatní.

Včetně fyzického potěšení od ženského i mužského pohlaví.

Většina osazenstva byla ráda,že se mohou vetřít do přízně nemilosrdného kapitána.

Hlupáci.Švábi.

Nezáleželo mu na nikom z nich,každý byl nahraditelný.

Až na jednoho.

Spock, s tou svou flegmatickou zamračenou fasádou.

Nedostupný, nepodlézající, uzavřený ve svém vlastním světě.

Spock, který uposlechl každého jeho rozkazu, ovšem ne ze strachu , ale z nějaké prapodivné směsi vulkánské loyality, přestože s ním ne vždy souhlasil.

Ne, že by mu záleželo, jestli s ním první důstojník souhlasí či nikoliv, ale byl dost bystrý a prohnaný, aby si udělal obrázek o každém členu posádky na své lodi a podle toho zvážil svou ostražitost k nim.

Bylo to nutné, ta trocha psychologie, jinak by se nedostal tak daleko.

No a teď, vypadalo to, že se zmýlil.

Zmýlil se ve svém mizerném, falešném, podlém prvním důstojníkovi, který ho hned po transportu z té idiotsky slušné Enterprise nechal zatknout a uvěznit.

Slaboch.

Kirk se ušklíbl.

Měl mě nechat zabít.

To si vážně naivně myslel, že se nedostanu ven , že bezpečnost bude věrná jemu a ne mě? Vždyť je ani nezkusil pořádně podplatit.To by tu musel mít sakra víc svých ušatých kamarádů.

Ten namyšlený bastard.

Kirk sebou trhl při signálu , oznamujícím příchod stráže.

"Vstupte!" pronesl hlasitě a svraštil výhružně obočí.

Do kabiny vešli muži od bezpečnosti a mezi nimi Spock, ruce spoutané vzadu , se zelenými šrámy kolem krku a přetínající levou část obličeje.

Kirk se lehce ušklíbl při pohledu na jeho evidentně mučenou fyzickou schránku , ale zároveň pocítil i něco, co málokdy ve svém dosavadním životě- soucit.

Potřásl lehce hlavou, jako by chtěl nevítanou myšlenku setřást jako obtížný hmyz a obrátil se směrem k strážným.

"Budete čekat venku a vezměte si posily , chci aby vás tam bylo šest. Nikdo kromě mě nepůjde ven ani dovnitř, ať se děje cokoliv. Je to jasné?" zařval a muži v červených uniformách se zachvěli.

"Ano , pane" odpověděl jeden z nich, vedoucí bezpečnostního týmu , načež se stráže odebrali hlídkovat před kapitánskou kajutu.

"Sednout!" procedil Kirk směrem ke Spockovi a pohledem ukázal na židli .

Sám se posadil na vypolstrované křeslo za stolem, zkřížil ruce na prsou a sledoval Spockovu neproniknutelnou tvář.

"Tak co, Spocku, jak se Vám hojí zranění ?" zeptal se škodolibě Kirk a srdce se mu , zcela iracionálně, rozechvělo podruhé.

"V mezích normy a mého vulkánského metabolismu" odpověděl Spock a přimhouřenýma očima sledoval svého kapitána.

"Nechápu jednu věc," pronesl po chvíli, kdy sledoval kapitánův vzrůstající vztek na tváři nad jeho ironickou odpovědí, "proč jste mě nezabil vy , když jsem vám podal veškeré informace o výsadku z té druhé Enterprise?"

Kirk sebou škubl a chvíli nevěděl co říct.

"To je moje věc," utrousil a podíval se svému prvnímu důstojníkovi do očí, "to spíš ty řekni mě, ty bezcharakterní kříženče, jak sis mohl myslet, že ti to projde? Kde se v tobě vzala po letech ta drzost , nechat mě zneškodnit a uvěznit, byť jen na pár hodin?

A především, proč jsi mě nazabil na místě?"

"Nebylo to logické" zněla odpověď a Kirk vyskočil vítězoslavně z křesla.

"Ne, Spocku, to nebylo vůbec nelogické. Právě naopak, logické by bylo, nechat mě okamžitě zabít než se situace obrátí, jak se stalo.

A já se ptám, proč ty - expert přes logiku, jsi mě nechal žít, když jsi měl v úmyslu převzít velení Enterprise? Odpověz!" zařval Kirk a přiblížil svůj obličej k Vulkánci.

Spock chvíli mlčel, zaražen tím,že ho kapitán "porazil na jeho vlastním hřišti", ale pak si vzpoměl na jeho dvojníka a na onu krátkou příhodu v kajutě.

Po tváři se mu kmitl krátký záchvěv emoce a Kirk, který ho sledoval z těsné blízkosti, to postřehl.

Nikdy by si to neuvědomil, nebýt sledování svého zástupce celé ty roky, nebýt setkání se zrcadlovým vulkánským "slabochem" , nebýt toho, že měl sám pro Spocka určitou nepochopitelnou slabost .

"Nařizuji ti, odpověz!" procedil mezi zuby Kirk.

Ten ale seděl a tvářil se tak flegmaticky, jak jen to dokázal.

"Mohu tě nechat zabít, kdybych chtěl," sykl Kirk, nemohouc se odtrhnout od nepozemsky fascinující křivky jeho obočí .

Vstal, přešel k němu blíž a dotkl se prsty jeho zranění.

"Tohle není nic ve srovnání s tím , co by čekalo každého jiného na Enterprise" zamumlal , pociťujíc proti své vůli touhu , dotýkat se Vulkánce dál.

Jeho lehce nazelenalá pokožka byla horká a suchá a Kirk cítil zvláštní kořeněnou sladkou vůni.

Ta vůně mu brala dech a on cítil protichůdné pocity -na jednu stranu měl chuť Spocka zničit,ponížit ,na druhou stranu ho magicky přitahoval.

Nespustil ruku z jeho tváře a přejížděl bezmyšlenkovitě dál ke krku .

Tvářil se sice zpočátku, že to je jakási forma výhružky ,ale ve skutečnosti se ho jen nemohl přestat dotýkat.

Tep se mu zrychloval a vulkácova horkost ho vzrušovala zakázaným způsobem.

Ale co je pro kapitána Enterprise zakázané? , pomyslel si posměšně v duchu a zdánlivě lehce se dotkl jeho ušního boltce a přejel po zahnutých špičkách.

Spock sebou škubl a postavil se. Shlédl na kapitána ze své výšky a pronikavě mu pohlédl do očí.

V tu chvíli se mu zatočila hlava a on , zmaten, musel usednout zpět.

"Co to se mnou je?" stočil pohled na kapitána ,ale vzápětí mu to došlo.

" Něco bylo ve sklenici s vodou, v cele.. " a Kirkův úsměv mu dal za pravdu.

"Otrávil jste mě? " otázal se nevěřícně Spock .

"Proč bych to dělal? " zamračil se Kirk znechuceně ," kdybych tě chtěl zabít , tak veřejně, pro výstrahu a ne tímto způsobem. V té vodě byl jen silný koncentrát fruktózy , pro jistotu. Trochu tě uvolní a otupí . Nehodlám se nechat jednou ranou zabít od svého důstojníka , který by způsoboval potíže."

Spock jen pozvedl obočí.

"Nebudou potíže. Chápu následky činu, za který jsem zodpovědný a přijmu následky."

"Dobře ," zamumlal Kirk, " velmi správné rozhodnutí.." a přešel blíž ke Spockovi.

Líbila se mu představa Vulkánce, vydaného mu na milost , ale jeho plán se vyvíjel trochu jinak než očekával.

Především ta touha, kterou cítil , ta potřeba se ho dotýkat , ten jeho proklatý pohled.......

Přešel zezadu ke Spockovi a vjel mu prsty do vlasů.

Trochu trhl a přiblížil svou tvář k jeho.

Vzrušením se mu zrychlil tep a on přisál své rty k vulkáncově krku. Když se dotýkal jeho uší, Spock nadskočil a vykřikl:" Kapitáne!...." ale Kirk jen zavrčel:

"Buď zticha ,ty zrádče! Máš obrovské štěstí , že jsem vůči tobě tak tolerantní , čertví proč...." a pokračoval s dotyky, které se soustředily na jeho štíhlé boky, kroužily kolem stehen až k místům podbřišku a zpět.

"Měl bych tě zabít" šeptal mu Kirk drsně do ucha třesoucím hlasem plným vzrušení ," za to ,že jsi mě zradil, ale za tvou zradu už zaplatili jiní."

" Nechal jste popravit moje lidi z bezpečnosti?" trhl hlavou Spock a podíval se mu zpříma do očí.

Kirk ho bolestivě stiskl do ramene, které předtím vášnivě tiskl a sykl: " Nechal jsem popravit SVOJE lidi, kteří mi slíbili věrnost. Ty tu svoje lidi nemáš,Vulkánče."

Spock se strnule napřímil, posměšně vytáhl pravé obočí a pronesl: " V tom případě nechápu vaše chování. Není logické zabíjet jiné za to, co jsem způsobil já."

"Kapitánovo rozhodnutí " zakončil Kirk, " nemá smysl ti vysvětlovat něco, co nejsi schopen pochopit, nebo snad ano?" a přitáhl si ho blíž. " Nebo se mýlím?"

Spock se zachvěl a znovu si připoměl tu zvláštní chvíli se zrcadlovým Kirkem ,kdy s ním spojil svou mysl , na tu chvíli, kdy pochopil vztah mezi těmi dvěma z jiného vesmíru.

Vysoká hladina cukru v krvi udělala v jeho přísně kontrolované mysli své a tak jen ztěžka usedl a rezignovaně přikývl na Kirkovu otázku.

Ten se ďábelsky usmál a zašeptal :"Jsem rád ,že si nemusíme hrát na schovávanou, Spocku , opravdu nerad používám v tomto případě násilí."¨

A s tlukoucím srdcem se znovu přisál k jeho horkým rtům , které ho tak lákaly.

Pomalu přešel ke krku a dál , jednou rukou mu přetáhl horní část uniformy a druhou začal spěšně rozepínat poklopec jeho kalhot.

Překvapilo ho, že jeho přirození je zčásti tvrdé , něco takového nepředpokládal a zvýšilo to jeho touhu.

Původně měl v plánu Spocka jednoduše využít , ale že by se zapojil také, mu bralo dech. Ještě naposledy mu přejel jazykem po špičkách uší a zašeptal sladce: " Vidím, že nijak zvlášť trpět nebudeš, nemám pravdu ? "

A s uspokojením sledoval , jak se objekt jeho touhy vzdorovitě cuká , ale stále s menším přesvědčením.

Jeho vlastní přirození tepalo touhou, rozkoš se mu rozlévala do podbřišku a vulkáncova sladká vůně mu dráždila představivost.

Ruce mu zabloudily zpět k jeho penisu a on jej začal naléhavě masírovat. Vzdech, který unikl z vulkáncových úst mu dával tušit, že i on cítí určité potěšení.

Poklekl k němu a vzal ho do úst.

I když si to nikdy nepřiznal , tohle chtěl udělat už dávno.

Věděl až příliš dobře, proč by ho nikdy nezabil- dokonce ani při takové zradě.

Chtěl ho tak moc , tak zoufale , a takovým způsobem, že to sám nechápal.

Jakmile se dotkl Spockova , teď již zcela tvrdého přirození , Vulkánec zasténal :" Jime.."

Kirk pokračoval naléhavěji , nejdřív přejížděl jazykem nahoru a dolů , až uslyšel několik dalších stenů a pak ho vzal celého do úst.

Měl zvláštní kovovou chuť a byl dost rozměrný a široký.

Kirk měl co dělat, aby ho pojmul alespoň z poloviny. Ale působilo mu zvlášť silnou rozkoš, vzrušovat Spocka s rukama svázanýma za zády.

Věděl moc dobře o jeho síle a pořád nevěřil, že by ho dokázal zvládnout sám, dokud nebude spolupracovat.

Pravou rukou si rozepl kalhoty a přejížděl po své vzdudé chloubě.

Jeho penis byl nateklý a dával tušit , co potřebuje. Kirk se postavil, nemohouc už vydržet ten tlak a vibrace a přitiskl se k vulkáncovým ústům.

" Spocku, dělej," zamumlal vzrušeně, riskujíc poranění z vulkáncovy strany, ale v té chvíli mu bylo všechno jedno.

" Sejměte mi pouta, Jime" požádal jeho vězeň , ale Kirk zavrtěl hlavou: "Ještě ne,Spocku,ještě....,aaach," zasténal, když mu penis projížděl v horkých ústech prvního důstojníka.

Cítil takové teplo, takovou rozkoš, jakou snad nikdy nezažil.

Vulkáncův vynalézavý jazyk mrštně kmital po jeho prostatě a zároveň ho dokázal pojmout celého až ke kořeni. Kirk ho vášnivě chytil za vlasy, černé jako uhel , které ho po každém přírazu jemně polechtaly na stehnech.

V Kirkovi narůstala neuvěřitelná touha, která se stupňovala do fantastických rozměrů.

Nechtěl mu vyvrcholit v ústech , chtěl to jinak , přetože orální sex, který mu Spock poskytoval, byl ten nejúžasnější v jeho životě.

"Spocku, " přerývavě vydechoval mezi přírazy Kirk, "ty víš ,že jsem ti nikdy nechtěl ublížit, nemám pravdu ? Přes to, co jsi udělal....ach....přes to jak ses zachoval..nemohu tě ztratit. Na všechny ostatní kašlu, ať chcípnou, ale ty a Enterprise jste moji navždy."

Najednou cítil, že ho sladká ústa opustila a on otevřel oči.

Spock stál nad ním, vpíjel se do něj očima a tón jeho hlasu měl eroticky naléhavý nádech : "Sejměte mi pouta , Jime a nebudete litovat, důvěřujte mi.."

Kirk otálel snad pár sekund , ale za chvíli byl Spock volný.

" Jestli mě.." nestačil říct Kirk poslední slova, ale Spock ho povalil na stůl a po hýždích mu rozačal roztírat nějakou tekutinu.

Kirk postřehl , že je to jeho nazelenalý preejakulát a cítil další vlnu rozkoše, zvlášť když mu Spock uchopil penis a zručně ho masíroval.

Náhle ho překvapil tlak mezi půlkami a on poznal, že se do něj Spock snaží proniknout.

Horkost, která se mu dosud rozlévala jen vpředu , se rozšířila i dále.

Rozměrný vulkánský penis se mu tlačil do těla a přes počáteční bolest cítil ještě větší rozkoš než doposud.

Spock měl pravdu , nelitoval ani sekundu. Měl pocit takového naplnění , že se přitáhl ještě víc, až byl ve Vulkánci celý.

Jeho žádostivost pomalu dosahovala do výšin, které nikdy neprozkoumal. Spock chvíli čekal a pak se začal pomalu pohybovat. Při jeho rozměrech byla tato zkušenost kombinací bolesti a neuvěřitelné extáze.

Spock Kirka chytil za boky a jeho přírazy se zrychlily.

Bylo slyšet jeho krátké tiché vzdechy , kdykoliv zarazil svůj penis do konce.

Kirkovi nikdy nic v životě nepřipadalo tak sexy, jako tyto vulkáncovy očividné projevy touhy.

Už stokrát chtěl vyvrcholit, ale Spock mu to vždy jemným stiskem prostaty nedovolil a pronikal svou obrovskou chloubou do jeho zadnice stejným pravidelným a rychlým tempem.

Bylo to k zešílení nádherné a mučivé. Vždy, když jeho tělo zaškubalo, nemilosrdný Vulkánec přitlačil silněji.

Kirk zatínal nehty do jeho silných rukou a zalykal se rozkoší.

" Nikdy se ho už nevzdám," prolétla jím myšlenka ," za žádnou cenu, s ohledem na rizika, nikdy! ", když tu pocítil nějaký zvláštní pocit v hlavě.

Otevřel oči a spatřil štíhlé dlouhé prsty, přitisknuté ke svým spánkům.

Chtěl zaprotestovat proti násilnému splynutí myslí, ke kterému by nikdy nepřistoupil, ale vtom ho zalil proud silných emocí , proudících z druhé strany.

Vlna extáze znásobila jeho rozkoš , Kirk vykřikl v orgasmickém opojení ,jeho tělo strnulo a jeho bolestivě nalitý penis konečně úlevně vystříkl proud touhy Spockovi na břicho.

Jim ,prožívajíc nirvánu sladké blaženosti a stačil ještě vnímat silné záškuby v jeho těle ,kterým protékala horká tekutina a pak, zcela vyčerpán, upadl do vysilujícího krátkého spánku.

Když se probral z opojení, Spock stál nad ním a pozoroval ho svým obvyklým strnulým výrazem , tentokrát však s nádechem čehosi jiného.

Kirk střelil pohledem ke stolu, kde ležel jeho phaser, ale Vulkánec jen výsměšně pozvedl obočí.

Přešel pomalým krokem ke stolu , zvedl zbraň , chvíli jí držel v ruce a pak jí předal nedůvěřivému kapitánovi.

Koutek jeho rtu se trochu pohrdlivě zkřivil , ale Kirk si toho pod jeho bradkou sotva všiml.

Snad se mu to i zdálo......

" Myslel jsem... ," začal trochu nakvašeně Kirk, ale Spock dokončil větu za něj.

" Uvažoval jsem o tom. Za dané situace to není logické a především , naše vzájemná spolupráce se jeví výhodnější."

Kirk založil ruce na prsou s phaserem nastaveným na omráčení, prohlédl si svého důstojníka pronikavým pohledem a pobídl ho:" Pokračujte !"

Spock se napřímil a velmi přímým způsobem spustil:

" Vaše cíle znám ," a nepatrně potřásl hlavou, čímž naznačil splynutí myslí,

" a má vize se nemusí nutně křížit s vašemi ambicemi. Máte více potenciálu, než jsem původně myslel. Ve vesmíru, jako je náš, je nutné mít někoho na koho se lze přinejmenším spolehnout. Samotný jedinec-byť sebevíce vynalézavý a intelektuálně převyšující ostatní -nepřežije."

Kirk si natáhl kalhoty, aby zakryl své rozpaky a vzrůstající vztek nad prohlášením "intelektuálně převyšující " , pomalu se postavil, položil zbraň zpátky na stůl na znamení příměří a obešel Spocka kolem dokola.

Pak se postavil proti němu , založil ruce za záda a úsečně prohlásil:

"Dobrá, Spocku. Dám vám šanci se prosadit, zvlášť když máte dvojnásob času v aktivní službě, než je určen mě. Požaduji od vás bezpodmínečnou loyalitu za všech okolností a případnou pomoc při jakémkoliv možném zvratu a nebezpečí od všech druhů našeho Impéria a to i do budoucna."

Spock jen přikývl, uvědomoval si krátkost lidského aktivního života a znal až příliš dobře nespokojenost svých vulkánských druhů nad poměry v Impériu.

Kapitán přemýšlel podobným způsobem jako on, jen upřednostňoval sobecké důvody.

Kirk mezitím začal přecházet sem a tam, jako vždy, když zahajoval určitou strategii a pokračoval:

"Dále, svou arogantní nadutost si necháte čistě pro sebe, dnes to bylo porvé a naposled. Budete mít větší privilegia ,než si jakýkoliv Vulkánec mohl přát , ovšem nikdy nezapomeňte kdo je váš přímý nadřízený.

A jako, například, poradce samotného Císaře," a Kirk se blahosklonně usmál ," pak budete mít možnost uskutečnit své vize. Do té doby ovšem......"

a kapitán se odmlčel, přešel k intercomu, stiskl tlačítko a nařídil:

"Pane Sulu, okamžitě sestavte tým deseti mužů a nechte neprodleně popravit šest členů bezpečnosti, hlídkujících před mou kabinou. Stáváte se tímto šéfem bezpečnosti. Jasné?"

Kirk stačil s uspokojením zaregistrovat , jak se kormidelníkovi zajiskřilo v očích , když potvzoval horlivým a podlézavým způsobem kapitánův rozkaz.

Pak se otočil ke Spockovi, jako by hledal známky nesouhlasu a když viděl jeho bezvýraznou tvář, poznamenal:

"Tímto je váš incident zcela vyřízen, můj vulkánský zástupče, a pokud je pravda, co se říká o vaší cti, pak jsme právě uzavřeli výhodnou smlouvu. Zaujměte své místo na můstku."

Spock krátce pokynul:

" Ano, kapitáne." a chystal se odejít, když tu za sebou uslyšel Kirkův velitelský hlas s intimně zabarveným nádechem:

" A Spocku, při našich pozdějších diskusích se to obejde bez toho vašeho drzého splynutí myslí. Nemám rád, když mi někdo vidí do hlavy.."

Spock znovu krátce pokývl a vzdalujíc se z kajuty, která již nebyla střežená , se mírně pousmál.

Mohl si tento slabý záchvěv emocí již dovolit, byl opět sám a svobodný, a kapitán evidentně netušil dalekosáhlost jejich vzájemného propojení.

KONEC